Smrt v přímém přenosu

Vím, že existuje. Chodí si okolo nás. Jednou navštíví každého. Včera navštívila kolegu a vzala si ho sebou. Přišla a prostě si ho vzala. Byl na nesprávném místě v nesprávný den. Mohl jsem tam být já. Ještě, že jsem tam nebyl.
Jedu po magistrále směr centrum. Silnice je tříproudá a rychlost je tu upravena značkou na 80 km. Nevěnuji patřičnou pozornost tachometru a kamera vše snímá. Po půl roce jsem předvolán, obrán o tři body z dvanácti a platím pokutu 2500,-Kč. Jezdím 22 let bez nehod co však na tom záleží. Ještě, že jsem měl zapnuté pásy a rozsvícená světla. To by mne nejspíš zavřeli. A to ani neví, že mám prošlou lékárničku a chybí mi žárovky.
Pracuji občas ve sběrně surovin. Včera tam zastřelili kamaráda. Noviny to popsali ještě dříve než policie. Pro peníze tam chodí různí lidé. O vydání žádá každý jeden z nich. Je na člověku samotném rozhodnout kolik komu vydat. Jenže já vím, že on peníze nikdy nevydával a tedy se o tyto nemohl handrkovat. On zřejmě jen chránil svého kolegu před potyčkou, jenž skončila výstřelem. Padl. Jmenoval se Štěpán, měl dva syny a dva psy. Nikdy mi neublížil, nekradl jen trochu víc pil. Měl ohromnou sílu co já ne. Dával jsem mu oblečení, slova práci.
On mi dal život a tím mu vzal jej. Je mi smutno ze mě, jak to tady píšu.
Obávám se telefonu, dne hodin minut.
Leckdo se mne ptá a já odpověď neznám.
Policie prý vraha má za dvacet minut ve svých tenatech.
Jestli taky přijde o body se ptám.
On však jistě nejlíp sám sebe propustí uzdu hněvu u mne připustí.
Ukrajinec prý to je a jistě je.
Mám tam znovu jít a zkusit žít?