Sklepy

Sklepy.
Bodří se snaží být.
Mutěnice, Čejč.
Krásně zdobené průčelí a štíty sklípků.
Místní sedí v hospodě a lejou do sebe piváky.
Ani tu nevaří.
Zde se jen chlastá, jak nás upozorňuje číšník.
Máme tady všeco buklé na god před.
Máte smolu.
Zní pár zasvěcených odpovědí, na otázku možnosti ubytování.
V Hustopečích se koupu v nechutném bažinci mezi leklým kaprem a okounem, samozřejmě sám.
Kdo by taky do toho jinej lezl.
Chaluhy se mi omotávají okolo nohou.
To je tu zadarmo.
Možná nebude, ty šmejde motorkářskej, řve okolo jedoucí rozlícený cyklista. Zavolám na tebe cajty.
Jdeme poptat ubytko, do místního kulturáku spojeného s obchodním domem.
Spravuje jej snaživý Vietnamec a přiznává brzkou zavírací hodinu, jenž nás odrazuje od nabidky ubytování.
U trati v pensionu jsme spočinutí našli.
Míříme do daleké restaurace.
K jídlu mají nakládaný hermelín, zmražené párky nebo klobás.
Ale obsluha je slušná.
Přichází silný vichr s deštěm, který nás vyhání ze zahrádky do vnitřních prostor.
Zde v cyklech fackuje číšnice hosta.
Vykazuje jej ven.
Ten se několikrát ještě vrací, pro další a další dávky ran.
To vše se odehrává za svitu svíčky.
Plesk, plesk.
Rány jsou jasnější, ráznější hlučnější než údery blesků.
Platíme a vracíme se do pensionu ve tmě, kterou protíná velké množství blesků.
Na toto nemá naštěstí Pražský primátor Hřib páky.
Jinak by ten přírodní ohňostroj zakázal, jak již v Praze učinil.
V pensionu nás vítá
zapálená svíčka, plus položené tři další, spolu se zapalovačem a omluvným dopisem majitele, že nejde proud.
Zkusíme tedy víno z lednice.
No žádný hit nečekám, a tak jím nejsem nijak zaskočen.
Je klasicky spíš méně chutné.
Asi horší ročník, nebo málo slunka.
Tak jdu spát.
Silonové nemačkavé povlečení nedávajicí na sobě znát, četnost předchozích hostů.
Za tu cenu odpovídající.
Moravo, Moravo.
Ty to vedeš.
Je zde vždy o pár stupňů více, než u těch čehůnú.
Prodávaná auta tu vždy statisticky mají nejmenší nájezdy.
A ženy jsou tu hezké.
A Indická kuchyně dobrá.
A voda prý pitná.
A silnice dost dobité.
A vinné cyklostezky bez možnosti legální degustace nedávajicí smysl.
A taky tu mluví takovou jinou řečí.
A Pražáky tu nemají moc v oblibě.
Kromě degustací v jejich sklepeních.
A ta voda z té kašny je pro ně prý moc dobrá, pitná, zdravá a osvěžující.
Morava, ta jako řeka, je prý i hranicí.
Co když je jí Sázava.
Jako Vinohrady se Žižkovem.
Sparta se Slávii.
Ostrava s Olomoucí.
Baník, píčo!
Máme se rádi.
No proč jinak by jsme sem tak často a rádi.....
Tak příště pánové nezapomeňte, rok dopředu!!!