Táborová známost

Patnáctiletá Jůlie se chystá na letní tábor do jedné vísky, uprostřed lesů,potůčků a hor. Zrovna si balí věci do kufru na kolečkách,moc se těší, ačkoliv to nebude její první tábor v životě. Na tom letošním, se jí ale přihodí něco,na co bude dlouho myslet.
V den odjezdu jí rodiče doprovází na autobus,který všechny účastníky turnusu přiveze z města na letní tábor v lůně přírody. Když Julie konečně našla v autobuse volné místo, vedle své spolužačky Nikoly, naposled zamává rodičům a autobus se ztratil v zatáčce.
V době,kdy dorazili do tábora,bylo již odpoledne. Všichni účastníci tábora byli rozdělení do přidělených chatek,kde si vybalili své věci a ubytovali se.
To odpoledne se Jůlie postupně seznamovala s dalšími dětmi v táboře. Nejvíc se bavila samozřejmě s dívkami stejného,či podobného věku,jako ona.
Druhý den se chystala celodenní táborová hra u chatek i v přilehlém lese,ještě předtím, ovšem hlavní vedoucí tábora pan Lašek dětem představil nového praktikanta,jenž se jmenoval Michael, hned ale dostal od pana Laška táborovou přezdívku ,,Mike.‘‘ Michael byl o pár let starší, než Jůlie, ale sotva ho uviděla byla ztracená. Michal byl totiž vysoký mladík s urostlým tělem a drobným strništěm na tváři. Julie se na první pohled zamilovala a snažila se být ,,Mikeovi‘‘, co nejblíž dokonce i při táboráku si schválně sedala blízko něho, aby měla dobrý výhled. Jak dny v táboře plynuly,tak se Jůlii zdálo,že i jemu není lhostejná, poněvadž se na ní občas usmál,někdy prohodil pár slov a Julie byla v tu chvíli v sedmém nebi. Kamarádka Nikola si také všimla, že se chová podivně a proto se jí na to jednoho dne, během večerky, ve stanu zeptala. Jůlie jí ve slabé chvilce prozradila,že se zamilovala do Michaela a že neví, jestli je to vzájemné.
Nikola jí poradila, aby to Michaelovi řekla, co možná nejdříve,protože už za dva dny jejich turnus odjíždí domů. Večer u táborového ohně si Jůlie dodala odvahy a sedla si hned vedle Michala, dlouho mlčela a jakmile dozněl zvuk kytary, řekla Michaelovi, co má na srdci a že se do něj zamilovala.
Michael se na Jůlii významně podíval a dlouze si povzdech. Pak vybídl Jůlii aby s ním šla někam stranou,aby je nikdo neslyšel. A po chvilce mlčení řekl Jůlii : ,,Víš Jůlie si milá holka, líbíš se mi , jenže já to mám nastavené odedávna trochu jinak.‘‘ Pak se Michael dlouze nadechnul a dodal : ,,Líbí se mi kluci,jsem totiž gay, musel jsem ti to říct abys později nebyla zklamaná, promiň mi to.‘‘ Jůlie byla notnou dobu jako solný sloup a slova,která před chvílí slyšela v ní vířila,jako písek na poušti. Nakonec s pláčem utekla do stanu, ke kamarádce Nikole a mezi slzami jí pověděla celou pravdu o Michalovi. Ten den už zklamaná Jůlie, ze svého stanu nevylezla.
A když se nazítří skupinka dětí s táborem loučila, nepřišla, ani nikomu podat ruce na rozloučenou a celou zpáteční cestu nepromluvila jediné slovo.
Teprve doma, v přítomnosti své milující rodiny dokázala Jůlie, po pár týdnech, na celou věc zapomenout.