O nadměrném pití

Piju.
Piju opravdu však hodně.
Všude poházené flašky.
Plné jich jsou i tašky.
Lednice, regály, basy sklep.
U postele se mi z každé strany tyčí.
V autě ve dveřích.
Jsem jak soumar jejich tíhou stahán.
Vozím je pojízdnou důchodcovskou taškou.
Jsem tak vzrušen, zvukem jejich cinkotu.
Zítra ke zdroji do studánky v Sudějově autem dojedu.
Já to tak s vodou po doporučení lékařů mám.
Piju vodu z řeky, rybníka, studny, supermarketu, ledovce i moře.
To abych neuschnul.
Sedím jako žába na prameni.
A přemýšlím o těch kapelách co o žízní zpívají.
I v názvech mají.
Žízeň, zelená, Alkehol, Kabáti, Tři sestry snad i Gott, Macháček, Dyk...
Pijou přeci všici.
To se musí.
I nomádi bez vody vyvádí.
Stromy uschnou.
Duha nebude.
Smrad se šíří.
Proto toto opatření.
Pijte jako duhy!
A žádné nebudete míti neduhy.
Vrtám díru do země
A hádej proč.