ZLATÉ DOLY

Home office je sice fajn, občas se ale člověk potřebuje provětrat. A taky doplnit zásoby.

Když jsem na téměř prázdném parkovišti před Teskem překládal nákup z vozíku do kufru auta, přistoupil ke mně páchnoucí bezďák s nesmělou žádostí o drobné. Zalovil jsem v kapse a vtiskl do špinavé dlaně dvacku. Tvář toho pobudy mi byla povědomá... No ovšem, byl to ten kdysi veleslavný tenista! Pozorně jsem prostudoval hlouček jeho kolegů ztroskotanců, pod přístřeškem na nákupní vozíky popíjejících krabicové víno. Identifikoval jsem několik pozapomenutých celebrit: balenou cigaretu si tam předávali světoznámý houslista, talentovaný herec a dokonce i populární zpěvačka. Zakroutil jsem hlavou nad neprozřetelností rodičů, dovolivších svým potomkům vydat se na takovou nejistou dráhu Ještě že moje děti jsou tak rozumné! Dcera dálkově studuje epidemiologii a syn se chce stát imunologem; zdravotnictví, to je dneska zlatý důl, ne nějaký sport nebo umění!

Dvacet minut nato jsem vmáčkl svůj hyundai mezi volvo sousedky mikrobioložky a lexus souseda zubaře na parkovišti před naším panelákem. Bývalého barmana, podřimujícího na lavičce, můj příjezd neprobudil, jen něco zamumlal ze spaní a otočil se na druhý bok. Staré noviny, jimiž byl přikryt, se svezly na chodník. Do očí mne udeřil tučně vysázený titulek NOUZOVÝ STAV PRODLOUŽEN O DALŠÍ MĚSÍC. ŠKOLY, DIVADLA, KINA, KLUBY, HOSPODY, RESTAURACE, BARY, HERNY, MUZEA, GALERIE, SPORTOVIŠTĚ, KOUPALIŠTĚ, POSILOVNY, SOLÁRIA, HVĚZDÁRNY, ZOOLOGICKÉ ZAHRADY, HRADY, ZÁMKY A KOSTELY ZŮSTÁVAJÍ ZAVŘENY. Ty noviny byly z loňského října a nouzový stav pořád trval.

Dveře mi otevřela manželka, obličej rozzářený úsměvem: „Vyšlo to! Vzali mě!“

Objal jsem ji. Paráda. Po půl roce na podpoře se jí podařilo uchytit v pohřebnictví. Jako designérka rakví si vydělá více, než ředitelka cestovní kanceláře, jíž byla do chvíle, než firma zkrachovala. A navíc je to zaměstnání velmi, velmi perspektivní. V dnešní době hotový zlatý důl.