Kára

Kára
Její smutně hledící chromované reflektory dávaly jasný signál.
Byla koupena v daleké zemi kterou objevil Kryštof Kolumbus.
Do Evropy jela lodí, zavřená v temnotě kontejneru.
Vyložili ji v Amsterdamu.
Zde na ni čekal autodopravník pro tucet vozů.
Jela jako poslední na vrchní plošině.
Ve svém životě byla zvyklá být středem pozornosti.
Ne neoprávněně.
Červená barva s černými pruhy na kapotě.
Kapota z jejíhož středu ční jako sekvoje dvojice chromovaných karburátorů s nasávacím potrubím a širokým rozvodovým řemenem.
V mřížce chladiče je znak vzpínajícího mustanga.
Koně prérie.
Dvojice dlouhých bezrámových dveří.
Blatníky s prolisy pro vstup vzduchu k brzdám.
Mohutné šikmo seříznuté výfukové potrubí vycházející z obou boků prahů.
Chromovaná madla dveří.
Splývající záď i zadní kapota.
Menší zadní kulatá světla.
Nápis Ford Mustang
Obsah 5,7 litrů
V8 značí počet válců.
650 je výkon v koních.
950 Nm je údaj točivého momentu.
Spotřebu ani maximálku výrobce neuvádí.
Je však jasné, že zrychlení bude extrémní, ostatně stejně jako spotřeba.
Zadní 300 mm široké pneumatiky.
Přední "jen" 235mm
Podvozek je osazen mechanickými nastavitelnými tlumiči.
Pružiny jsou zkrácené a progresivní.
Vnitřek vozu s koženými ručně prošívanými křesly.
Kulatý a slabý věnec volantu.
Řada analogových přístrojů, otáčkoměr, tlakoměrem, budíky teploty.
Tachometr s výhružnou číslicí 220 v mílích dává naději dotknout se hranice tří set kilometrů.
Řadící páka ve vyznačených drahách jako knipl raketoplánu.
Po usednutí do kabiny jsi překvapen její těsností v tak velikém voze.
Stáhnuté okna při startu tohoto pozemského Concordu je snad povinné.
Po zasunutí klíče do spínací skříňky se startuje otočným kroužkem.
Naskočení motoru je nečekané, brutální, nevyvážené.
Ano, slyším chvění prérie pod dusotem stáda 650 mustangů.
Přidám plyn zvuk je mohutně brumlavý.
Uberu za práskání do výfuků.
Po několikerém opakování jdou z těchto plameny dávající signál potřebného poměru sytosti paliva.
Přepínám brzdy na přední okruh.
Stojím na brzdě, řadím za jedna dávám plný plyn a prudce pouštím spojku.
Vozidlo stojí na místě s prokluzujícími a kvílícími koly.
Válí se i dým.
Plyn držím stále na podlaze a pouštím pedál brzdy.
V okamžiku jsem katapultován.
Tachometr ukazuje maximálku tedy 220 mil.
To je dáno měřením na senzorech kol.
Přesné satelitní měření doplňkového přístroje ukazuje skutečnou hodnotu této 240 kilometrové chvilky.
Před zatáčkou značně ubírám a tisknu brzdu.
Při výjezdu dávám plný plyn.
Velmi neklidný zadek vozu se srovnává, aby vzápětí projel bočním řízeným smykem utaženou zatáčku.
Řev motoru je jak studiový poslech sehraného orchestru.
A já jsem jeho kapelník.
Ukazuji mu naši zem a jemu je při tom pohledu smutno.
Je tu sám.
Bez podobných kolegů.
V divném chumlu nízkoobjemových bezpohlavních vozů.
Vozů jako žena zbavená všech předností.
Já se ještě těším na tu opravdickou radost, krásu, výkon harmonii toho orchestru.
A vy si klidně kupte to divné auto elektrické.
V něm si z reproduktorů pouštějte zvuky prérie.
A na jeho monitoru simuluje zatáčky.
Tak rychle na značky.
Tři, dva, jedna, start...