Podveky

Podveky
Menší ves v Posázaví, nedaleko Českého Šternberka
Má obecní úřad, dětské hřiště, autobusovou zastávku.
Prodejny potravin byly zrušeny.
Bohužel i klasická vesnická nic nesplňující čtyřka se sálem, kam jsem občas zašel, nebo spíše zajel na pivo.
Obci dominuje z široka daleka viditelný původně gotický, nyní barokní kostel.
Tento je datován roku 1350.
Přestavba na současný barokní stav proběhla v roce 1783.
Jedná se o jednolodní stavbu.
Kostel je obklopen hřbitovem s márnicí.
Hřbitovní zeď je kamenná a je odsud nádherný výhled na okolní bezprůmyslovou krajinu.
Wikipedie uvádí, že je zde pohřbena Julie Vlasáková, oběť loupežné vraždy.
Za mě je zde pohřbeno mnoho zdejších tradičních jmen a rodů.
Vstupu dominují vzrostlé dendrologicky ošetřované více jak stoleté lípy.
Vně hřbitovní zdi stojí na podstavci z červeného pískovce litinový kříž.
Tento podstavec rekonstruoval můj známý sochař Josef Vitvar s pomocníkem panem Kloudem
Lidé mají mít svá jména.
V obci je i celá řada dalších křížů a božích muk.
Jedna je i se zvoničkou.
Z této se dává znát, když někdo umře, nebo hoří.
Melodie zvonu Pole louky les, nebo šup tam s ním, jak zdejší říkají, podle zásluh případně i majetku.
Postupně tato zvonička dosloužila a přestala spolupracovat s ovládacím táhlem.
Paní starostkou byly osloveni restaurátoři, kteřî problém svěřili mě.
Dlouho se nic nedělo až jeden telefonát mě vytrhl z latergie nečinnosti.
Umřel nám vážený občan obce a slušelo by se toto zvonem oznámit.
Sedl jsem tedy bezprostředně do vozu s žebříkem a několika druhy různě velikých, těžkých a tvarovaných srdcí včetně nového závěsu.
Problém nesoučinnosti zvonu s obsluhou spočíval zejména ve špatné gravitační poloze oproti táhlu.
Zvon de facto bimbnul jednou a dalším taháním docházelo ke zpomalování až absurdnímu zastavení srdce zvonu.
Jsem moc rád, že jsem byl přizván k řešení tohoto problému, který jsem uměl vyřešit.
Věc je zdánlivě jednoduchá avšak vyžaduje pochopení funkce a činnosti zvonu.
Na zdejším hřbitově bych jednoho hodně vzdáleného dne rád spočinul.
Možná si tuto historku budou jednou připomínat moje děti, vnuci....
A možná taky nikdo.
To co jsme my, budete i vy hlásají nápisy na hřbitovech.
A já je poměrně rád navštěvuji.
Doma i v zahraničí.
Platí obvyklé pravidlo, že čím chudší zem, tím hezčí a opečovávanější hroby.
Věk zastavit nelze.
Ahoj.