Máš volno

Máš volno
Nepíšeš, nesníš nejspíš ani nespíš.
Hlava v oblacích se ti toulá a noc byla dlouhá.
Dřevo schne, kouří a praská.
Sklem sem světlo proudí.
Divně to všechno čmoudí.
Noviny nečteš, peníze nemáš a mne neznáš.
Jak dobro rozdáš, když jiným ho předáš, to neznáš?
Alhambra už není, já tam však chodil na ty baletky bez závoje.
Kolik jich znáš, kolik z toho máš.
Nad dnem i nocí se to ty zamýšlíš.
Kde sen se tu bere.
Kde švestka, třešeň i hruška.
Kde my i vy.
Kde zbraně i válka.
Kde radost i láska.
Flaška ta neví, její obsah mnohé však napoví.
A ty mi odpovíš, že už to víš, že jsem Ti blíž, to já sem tedy níž.
Já problém mám, jak se s tím srovnám, že tě mám.
Ustelu, utřu prach, vyluxuji, nakoupím, jen tak se Tě zbavím.
Jenže to já nedělám, přez to Tě tedy mám.
K čemu obdiv, tak se nediv, že rád Tě mám.
Zase nevím, jestli je to přiznání nebo jen doznání.
A rozdíl nevidíš?
Ten tam je v tom odhalení, dobrovolnosti, činu.
Flinta k čemu?
Sudy děti z kopce válí.
A na hřbitově kříže.
U radnice mříže.
Jak jinak jev se Vám jeví?
Koncert Kabátů i Kaťáků.
Šum vody na jezu.
Padající hvězda.
Přes brod mašinu svojí ženu, voda v bocích v gejzírech.
Chrchlá ona chroptí i já to se potím.
Jede dál životním sálem.
Občas ji opravím, někdy poladím i pohladím.
Někdy zrakem, jindy rukou, někdy i prdelí, to sedlo rozsvítí.
A Vy pište dále, tady v tom literárním sále, na ty hvězdy tipů čekejte a snění se oddejte.
A já jdu na zeď obklady lepit, spáry mezi nimi matlat.
Ahoj.