Journeyman I - Na rozcestí.

Journeyman I - Na rozcestí

Někdy člověk neví kudykam jít, stojí na rozcestí a
neumí se rozhodnout, jaký směr právě zvolí. Dobrý je
někoho na cestě zrovna potkat, nejlépe zdejšího, který
to tu zná. Naštěstí jsem potkal shrbenou stařenku samu
v lese s košíkem plné otýpek se plahočila v tom dusném
vedru zaprášenou lesní cestou, vyhýbajíc se vystouplým
kořenům stromů jenž se jí občas pletly pod nohy.
"Ahoj panáčku", pozdravila mě trochu zadýchaně.
"Dobrého dne přeji, babičko"
"Jestli pomůžeš staré ženské s tím břemenem na zádech,
splním ti tři přání".
"Ale babíčko, to by mohl říct přece každý".
Pomohl jsem jí tedy s nůší a na nejbližší křižovatce se
pomalu zastavili. Poradila mi, jak se co nejkratší bezpečnou cestou dostat z lesa ven, kde se nachází nej-
bližší vesnice, kde bych mohl najít nějakou práci.
"Na západ raději nechoď, slyšela jsem, že tam zrovna
moc štěstí nekvete".
"Lidi toho babi napovídaj", mávl jsem nad tím ledabile
rukou, poněvadž jsem věděl, že nikde není tak, aby bylo
hůř.
"Abys pak jednou panáčku nelitoval", zahrozila, neboť
odjakživa jsem nevěřící Tomáš a tahle žena to poznala.
Aniž jsem nad tím nějak uvažoval, splnila mi tak rázem
všechna tři přání, jež mi slíbila. Z lesa už jsem chtěl
být dávno pryč, v kapse jsem neměl ani vyndru a práce
se vzdycky přece hodí, když chcete ukojit hlad a naše-
třit pár peněz. V žaludku mi již kručelo. Večer jsem
si chytil výborného králíka a usnul spánkem spravedlivých.
Však babča až moc dobře věděla, jakým směrem se dám.
Děti většinou své rodiče neposluochají, mají svou hlavu,
ač to s nimi myslí dobře.
Rozhodl jsem se vyrazit na západ, do světa poznat nové
lidi, zažít nějaká dobrodružství a dokázat si co všechno ve mne je a poznat tak víc sám sebe.