Cokies necokies

Nadějně
Dnešní ráno tak působí.
Ale může se to lehko zvrtnout.
Aby ne, když je lehce po páté.
V žilách ještě koluje.
Dávka.
A voda nikde.
Nečti zprávy, říkám si.
Čtu jen titulky.
Bohužel.
Dostávám dávku deprese.
Mít možnost volil bych represe.
Vrátím se k telefonu.
To je kamarád.
Je příjemný do ruky, neklouže, díry má tam kde je očekávám.
Konektor C vyřešil tápání při hledání správné polohy.
A obrazovka jasná jak modré nebe.
A ten zvuk je přímo brilantní.
Připojení rychlé.
Sejme otisky rychleji než kriminalista pachateli.
A kalkulačka spočítá, umocní, odmocní, převede.
A taky mi vyhledává, jako kdysi maminka, vhodné a blízké kamarády v okolí i na síti.
Dokonce si poradí s nákupem, který zaplatí.
Mám tam šachy, dámu, karty.
Doma s tím obsluhuji klimatizaci, světla, televizi, věž.
Taky je v tom rádio.
Troška vzrušení při vibrování.
Jistě ho mám v ruce častěji než ruku manželky.
Na rozdíl od ní mně však on odvede k nejbližší hospodě, pumpě či cíli.
Měří teplotu, pozná zda jdu na sever, ví jak rychle jdu a kolik jsem udělal kroků.
Měří sílu signálu Wi-Fi.
Taky má baterku s led svícením.
Ptá se mně na pocity a aktivity.
Odesílá můj názor kde komu.
Ví kdy vstávám i usínám.
Věřím mu, spoléháme na něj.
Nepotřebuji už kamarády.
Mazlím se s ním.
Bojím se ztráty energie.
To pak končí sranda.
Dovolená bez signálu.
V záři slunce hvězd.
Ale on mi řekne co je to za hvězdy, jak jsou daleko i velké, z čeho oni jsou.
Pozná čárový i QR kód.
Pozná i skladbu přidá interpreta.
Přeloží text jazyka, zkontroluje pravopis.
Objednáš s ním jídlo vyhledává hodnocení.
Nějaké další otázky?
Kdy bude mít jazyk prsa klín?
Že brzo.
Věřím ti, ty můj kamaráde.
Zásobárno informací, spižírno, knihovno, slovníku.
To je smutné.
Moc smutné.
Zdá se.
Není.
Pustím si film či klip.
Zavolám na ústřednu Mrázový.
Svolám lidi pomocí sítí na Václavák.
A brácho bacha na mně!
V šuplíku už čeká záložní.
S větší výdrží i fotochipem.
A taky pamětí.
A ne jak tvoje alzheimerova.
Cookies?
Necokies?