Nemocniční Sovova holubička

Chodí Pešek okolo, nedívej se na něho.
Kdo se na něj koukne, toho Pešek bouchne.
Ať je to ten, nebo ten, praštíme ho koštětem.
Nedívej se pod pokličku Bisky!
Nebo tě praští pendrekem.
A nechají zmizet jako páru nad hrncem.
Či otráví novičokem.
Bacha i na miny.
Nejsou bez viny.
Biska v tom nejela.
Byl to rudý bratr.
Skripal na to měl kletr.
Provezly ho v maringotce.
Zarezlá měla ona kola, skřípala Skripala tuze a hřála, až přivodila požár listí.
A výbuch Vrbětice z mapy vymazal.
Kdyby to býval majitel namazal.
A Skripal se nenamazal.
Mohly Vrbětice stát.
A miny a munice v cíli kdesi na bojišti udatně se za mír být.
Ale osud rozhodl jak to má být.

Ještě, že hloupost nenadnáší.
Byl bych už nad Baltem.
A taky, že voda neteče do kopce.
A ze vznikají obory pro divné lidi.
Říkají jim parlament a sněmovna.
Řeší tam to co bych já nad Baltem.
Tito křišťálově čistí.
Ví, kdy, kde, co, kdo, může i má.
Ve vzduchu jsou častěji než já na zemi.
Za to v prdeli jsme díky nim stále hlouběji.
Snad je Kalouskovi padáky ve vzduchu dlouho neudrží.
I Zeppelin spadl.
A fronta je blíže.
Rusko omotané ostnáčem.
A vystrčil s Fialou na ně útočí.
Mečem slov, výhrůžek i tužkou.
Haf haf.
Vrrrr haf haf.
A co na to kalamajka???
Nic nic nic oženil se komeník.
Přišel na ní Pepíček, rozšlapal ji košíček.
A psi se na ní zběhly, koledu jí snědly.
A tak pak chudák lžička do kafíčka spadla.
A od té doby skáče pes, přes oves.
A kontrola na kotel, komín, plyn, čističku znesvěcenou hovnem.
A z Vesmírné stanice na to koukají.
A jsou stejně vzdálení.
Smysl plný nesmyslů.
K domyšlení.
Náhodné jednání.
Poslední dějství...