Hojení

Hojení
Jsem doma v Čechách a zaskočen.
Mírou zdražování.
Dřeva, polystyrenu, stavebních hmot, energií, ubytování, jídla...
Během posledního roku rostly lidem nejrychleji úspory.
Jistě, že ne každému.
Globálně však toto dle výkazů bank sedí.
Není mi tedy jasné z jakého titulu zdražuje dřevo, kterého je takový nadbytek, že se vyváží každému, kdo o něj projeví zájem.
Polystyren zdražil téměř o 100 % bez zdražení vstupů i energií.
Výkupní ceny surovin železa z dvou na šest korun, papíru z koruny na tři i barevných kovů mědi ze sto deseti na sto osmdesát pět.
Ubytování v exponovaných lokalitách jižních Čech Lipna, Krumlova, Krkonoš je podstatně dražší než pobyty v zahraničí Řecku, Itálii, Polsku...
Návštěva památek, zoo parků, IQ Landu, divadel, aquaparku se stává pro mnohé mladé rodiny, ale i důchodce nedostupné.
Zdražují auta, služby, nájmy.
Toto je ta míra hojení těch, kteří dostávaly různé covidove odškodnění.
A to ještě hlavní účetní, tedy stát, nezačal vymáhat to, co rozdal.
A prý za jednu vydanou korunu musí tři vybrat.
A i přes tento stav, stát přidává z bůhví čeho, státním úředníkům.
Úředníkům, kteří jedou na 30 %.
Učitelům, soudcům, politikům, policistům, vojákům.
Nikde sebemenší snaha o úspory.
Kupujeme letadla Casa, obrněné transportéry, vybavujeme policii nejdražšími verzemi aut.
Soudci se topí v penězích i z úplatků.
Správci měst Prahy prodávají byty v centru Arenbergům levněji než paneláky na okraji.
Prodávají se pozemky, památky.
Pronajímá se za nevýhodných podmínek obecní majetek pro trhy, směnárny, reklamní poutače.
Ritigove nám tisknou noviny i lístky do městské hromadné dopravy.
A správci ČEZu tento tunelují a skupují dodavatelské i spolupracující firmy.
Zlodějny v dopravní infrastruktuře nemají hranice.
Na D1 stihly zřejmě rozkrást slibovaný třetí rozšiřující pruh i kvalitu oprav.
Zbavujeme se Carga na letiště i letiště samotného.
Ano, jsem nasraný invalidní důchodce.
Důchodce z cizí viny.
Bez možnosti dovolání i odvolání.
Zřejmě i bez nároku na slušný život.
Hledám logiku.
A tuto nacházím v češství.
V nebrání ohledu na druhé.
Schopní pohrdající méně schopnými.
Volají po vyloučených lokalitách pro tyto.
Samy se stěhují za závory střežených a chráněných míst pro pocit bezpečí i dojmu z vlastní výjimečnosti.
Staví si soukromé školy, kliniky, domovy pro stáří.
Kupují nemovitosti v zahraničí.
A druhá skupina shání zboží v akci.
Ó jak jsou směšní ti co stojí frontu na levný tozmrazený rohlík.
To my jíme jen bio, pomyslí ti co nemyslí.
A víš co,?
Můžeš si za to sám.
Neměl si nám věřit.
Měl sis taky nakrást.
Ne ze soukromého, ale ze státního.
Ono kde není soudce, není žalobce a kdyby se nějaký přeci jenom našel, tak ho zkorumpuješ.
Jejich seznam je veřejně přístupný a koresponduje s těmi co soudí Janoušky Ritigy, Nečase, Babiše...
Když já na jejich požadavky nemám!
Tak to půjdeš po právu sedět.
Kam?
Do chládku.
Neboj o byt se ti postaráme.
My ti ho zabavíme a v exekuci o něj připravíme.
Až půjdeš ven, stav se v Decatlonu pro stan a spacák.
Nekempuj však v cempu.
Na to nemáš.
Nechoď ani k zubaři.
Ten už dávno není státní.
Můžeš se položit do baby boxu.
Třeba tě adoptuje Tykač nebo Komárek.
Prý to jsou filantropové.
Tedy ti, co krom svých miliard, rádi pomůžou, kde můžou.
Když já na zázraky nevěřím.
Ostatně stejně jako politikům bez výjimek.