V ZOO

Každý den to stejné. Chodí se na nás dívat, podávají nám zakázané poživatiny, ječí, piští, kvílejí a řevem si dodávají odvahu před lvím výběhem. Mám to rád. Dětský smích, vzrušené ukazování a úžas ve tvářích, spousta utracených peněz a my. Ukazujeme se jim od dvanácti každé tři hodiny, to když přijde cvičitel a my děláme, co po nás chce. Za to dostaneme v misce jídlo a máme zase čas užívat si těch radostných pohledů.
Dnes tu ale není tak veselo. Medvěd byl odveden, asi se už nevrátí. A přibyl mi spolubydlící. Nerozumíme si. Něco se děje...
Přišel jsem až ke kleci, držím se mříží a přemýšlím. Už jsem tu dlouho. Od chvíle, co jsem poranil nějakého člověka. Když má zvíře sílu, neuhlídá ji... Už si nepamatuji, jak ten souboj probíhal. Ani jak dopadl. Probudil jsem se až tady. Ale nelituji toho, bylo to přirozené.
Najednou přišel cvičitel a sepnul mi přední tlapky studeným stříbrným železem.

Známky schizofrenie. Trpí halucinacemi, chová se jako dravá šelma a po dvanácté hodině pravidelně exhibuje před mřížemi. On přece není trestně zodpovědný. Jsem přesvědčena, že až soudní znalec uvidí tohoto vězně, nebude ani chvíli váhat, jaký má udělat psychiatrický posudek. Je zcela jasné, že při pondělním soudu nebude obžalovaný schopen vypovídat.