Měšťák - jedná taková noční

Věk čtenáře 15+
Jedná se o skutečný zákrok. Provedeny jsou pouze takové změny, aby dotčené osoby zůstaly v anonymitě.

Čerstvě napadanou, tenkou pokrývkou sněhu na ulici mezi panelovými domy projedou kola bílého vozidla. Na ulici by měl byt v tuto pokročilou noční hodinu naprostý klid, avšak není tomu tak. Z pootevřených oken třetího patra dlouhého domu se šíří hlasitý hluk reprodukované hudby v doprovodu hrubých hlasů posilněných alkoholem. Z vozidla, jehož bílou kapotu osvětluje pouliční lampa a dává tím možnost přečíst vykukujícím, probuzeným zvědavcům z oken nápis: městská policie, vystupují tři muži v černých uniformách. U dveří vchodu z jehož třetího patra se táhne hluk, již čeká člověk, co před pěti minutami vytočil číslo tísňové linky. Muž středního věku s nevyspaným a otráveným výrazem ze sebe dostane pouze jednu větu: ,,Zdravím chlapi, pojďte dál a něco s tím už laskavě udělejte, je to každý pátek a domluvit se s nima nedá." Společně s oznamovatelem stoupáme po schodech nahoru. Muž mizí ve dveřích svého bytu na druhém patře a než za sebou lehce zabouchne dveře, ukáže znechuceně o patro výš. Třetí patro, prostřední byt. Jako velitel hlídky se stavím na pravou stranu dveří a naslouchám. Oba kolegové se takticky postaví jeden po mé levici u zdi, tak aby ho nešlo vidět a druhy za mé pravé rameno na první schod schodiště. Po několika desítkách vteřin je na kameru, jež je umístěna na levé straně mé taktické vesty, nahrán dostatečný důkaz o rušení nočního klidu. Několikrát hlasitě zabouchám na dveře bytu a kolega vzápětí i zazvoní na zvonek tohoto bytu. Mírně se postavím bokem a soustředím všechny své smysly na nadcházející situaci. Nikdo neotvírá a hluk z bytu pokračuje. Bouchám znova na dveře a kolega opět zvoní na zvonek. Uběhne pár vteřin a dveře bytu se prudce otevřou. Následuje nepříliš sympatický dotaz vyhublého muže ve středním věku, který jeví známky podnapilosti:,,Co je?"
,,Dobré ráno, můžu mluvit s majitelem bytu?" navazuji konverzaci přátelským hlasem.
,,No to jsem já. Co je?'' pokračuje dotčeně muž.
,,Rušíte noční klid. Předložte mi doklad totožnosti, ať vím s kým mluvím. Nejlépe občanský průkaz.'' pokračuji přátelským tónem.
,,Koho ruším? Slavíme.''
Muž ustoupí dva metry zpět do bytu a ve dveřích se objeví dvoumetrový, obézní muž taktéž v podnapilém stavu. Rukama se chytne zárubní dveří a se svojí bystrou myslí se vkládá do konverzace: ,,Co je? Však slavíme ne? Kdo zase volal?''
Trochu se nakloním přes horu nepravidelné hmoty a již ne tak přátelským tónem vyzvu majitele bytu, který stoji ve své chodbě a sleduje nás, se slovy: ,,Jménem zákona vás vyzývám, předložte mi občanský průkaz, vypněte tu hudbu a přestaňte rušit noční klid svým hlasitým projevem!''
Obézní muž se otočí směrem dovnitř a začnou s majitelem bytu hlasitě diskutovat: ,,Nic jim nedávej. Však co děláme. Serem na ně. Jménem zákona pry.''
V ten moment jen já a mí dva kolegové ví co neuposlechnutí zákonné výzvy znamená a k čemu mě opravňuje. Nyní rychle zvažují taktický postup. Jakmile zajistíme obra, který stále stojí ve dveřích a vím, že sáhnutí na něj nebude porušení domovní svobody, vyhublý chlápek už se nepřiblíží a zabouchne dveře. Jestli má byt v tomhle vchodě klid, musíme vzít oba dva. Měním svůj ton hlasu zpět na přátelský a mluvím na obra: ,,Halo pane, vypadlo vám něco z kapsy, asi klíče." Ukážu levou rukou na zem za roh.
Kolega stojící na chodbě po mé levici začne ukazovat na zem za svojí botu.
,,Nevidím tam! Uhni!" zařve obr a vystoupí z bytu.
,,Nebo to jsou vaše klíče?" zeptám se směrem k vyhublému muži. Ten udělá dva kroky vpřed a postaví se do dveří. V ten moment zvolám jediné slovo: ,,Berem!"
Mí dva kolegové už ví co to znamená. Pravou ruku hbitě strčím pod levý loket vyhublého muže, svojí levou ruku mu položím na šíji a zároveň zapáčím i potáhnu. Náhle je vyhublý chlápek venku z bytu a leží mi pod nohama na zemi. Přikládám pouta a volám slovo: ,, Mám! "
Obr se nestihne ani otočit a ve stejný moment je stržen na zem zezadu za hlavu kolegou co mi stál po levém boku. Kolega stojíci na prvním schodě mě přeskočí a pomáhá s poutáním obra. Za pět vteřin od nich slyším: ,, Mám! "
Hudba v bytě utichne a objeví se ve dveřích žena. Věk tak padesát let, ale vzhledem ke svému životnímu stylu by ji člověk tipnul i sedmdesát.
,, Hej! Co jim děláte!? "
,, Jedou s náma a to ticho takhle zůstane, nebo se vrátíme! " řeknu ženě a společně s kolegama odvádíme oba muže po schodech dolů. Cestou do vysílačky hlásím našemu operačnímu: ,,Použity dvakrát donucovací prostředky. Jedeme na záchytku. Na místě již klid."
,, Fajn. Až je odvezete, tak mám pro vás další oznámení."
,, Rozumím," odpovím a pro sebe dodávám: ,,to zas je noční!"