Novej topinkovač

  Tak jsme se s manželem, po několika letech užívání starého topinkovače, který už měl to své zlaté časy dávno za sebou, rozhodli, že si pořídíme nový model. Dnes, v době Koronaviru, kdy jsou nám odepřeny veškeré slasti, jako např. koncerty, kina, setkání s přáteli, no prakticky veškerá zábava a kdy musíme stále trčet doma a jen pracovat a jíst, jsme usoudili, že udělat si tuto drobnou radost by bylo fajn. Po dlouhém dohadování, který model je hoden naší domácnosti a nezruinoval by nás, vyhrál 1.místo topinkovač zn. ETA za 500 Kč. Bonusem bylo, že starý čínský nahradí nový český model. Z toho máme dobrý pocit. (Ne, soudruhů z Číny nám není líto!)

 Topinkovač jsme objednali přes internet a hned večer přišlo oznámení, že je připraven k vyzvednutí na Alza prodejně nedaleko našeho bydliště. Náš starý jsme nabídli dceři, která s povděkem nabídku přijala. (Snad to nebylo jen gesto ze slušnosti – aby neurazila)

  Několik dnů nám trvalo, než jsme se pro něj vypravili . Konečně nastal Den D.  Po cestě z naší zahrádky jsme se pro něj stavili v Alze.  Manžel hodil krabici na zadní sedadlo, protože vepředu jsem seděla já s naším pejskem a s batůžkem.

 Po cestě domů jsme zabředli do vážného hovoru o případné manželově  cestě do Jihoafrické republiky, kterou na něm vyžaduje zaměstnavatel. Měl asi 2hod. času na rozmyšlenou.. (Jak velkorysé!) Já rozhodně nechtěla, aby odjel na dva týdny do nějaké „prdele“ na druhém konci světa. V dnešní době, kdy po celém světě řádí Koronavirus jak pominutý i se všemi svými mutacemi.. Já, holky i prarodiče ho tady potřebujeme ! Takže hlavy jsme měli plné těchto debat a manžel musel řešit rozhodnutí.

 Dojeli jsme na parkoviště blízké našemu domu a bylo potřeba z kufru auta vzít krabici s odpadem, kterou jsme vezli ze zahrady, a vhodit ji tady do kontejneru. Manžel krabici vzal, já šla s Betty (s pejskem) a stále jsme řešili tu služební cestu.  Po cestě tu krabici vyhodil do jednoho z kontejnerů před domem a šli jsme domů. Měli jsme hlad a muž dostal chuť na toustík. „Opečem si chleba v novém topinkovači !“ Super nápad, ale..kde je ? „My ho zapomněli v autě.“  Ach jo… manžel nelenil a rozhodl se pro něj zajít. Po chvilce mi zvoní telefon : „ Ahoj, no to jsem já, není ten topinkovač už doma ?“ „Není, nevzali jsme ho.“ Odpovídám. „To je divný, v autě nikde není!“ Přece ho tu za tu chvilku nikdo neukradl !“

  No a teď už vám určitě docvaklo, co se stalo.. ???? Manžel omylem vzal z auta krabici s topinkovačem a myslel, že bere odpad. Jelikož byla tma, ani já si nevšimla, že drží jinou krabici. Takže do kontejneru putovala krabice s naším novým, vítězným, českým topinkovačem a odpad zůstal v autě. No výborně !! Manžel šel rychle hledat do kontejneru, ale byla tma a nic neviděl. V tom rozčilení si ani nepamatoval, do kterého přesně krabici vyhodil. Přišel domů se pořádně umýt, (fuj, šáhl na kontejner), vzali jsme si gumové rukavice, z mopu odšroubovali čistící hlavu a takto vyzbrojeni – s tyčí,baterkou a rukavicemi, jsme pod rouškou tmy vyrazili ke kontejnerům. Už po cestě jsme se smáli při představě, jak nás uvidí sousedi, rodiče mých žáků (jsem kantorka) popř. samotní žáci… (To by bylo sousto : Naše učitelka se hrabala v kontejneru !)

 No co vám budu povídat… Postupně jsme prohledali všechny čtyři kontejnery (pro jistotu), manžel svítil baterkou, já tyčkou šťourala v odpadcích, ale naše krabice nikde.  Během půl hodiny, než jsme stihli přijít, ji někdo našel a vzal si ji. Smůla ! Takže toustíky nebudou, o těch si můžeme nechat zdát.

A tak jsme ztratili nejen topinkovač, ale i svoji důstojnost. Nicméně máme po dlouhé době společný a docela vtipný zážitek. A co teprve ta radost ostatních členů naší rodiny, až se tohle dozví… ???? Myslím, že pokud nás oba rovnou nepošlou na kontrolu s hlavou do blázince, tak se nám budou bezuzdně chechtat až do konce našich dnů. Budou říkat : „Jó to bylo tenkrát, když jste si kupovali ten novej topinkovač !“ ????