Z dobráka na žebráka

U nás na vesnici žil jeden kluk, který v kolektivu zrovna úspěchy nikdy neměl. Avšak i přesto si našel dívku. Jmenoval se Antonín, byl to celkem fešák, ale moc holek ho nechtělo, kvůli jeho asociace. Nesnášel lidstvo lépe řečeno. Jenže jedna dívka ho zaujala, nebyla stejná jako ostatní. Vypadala opravdu mile a hlavně nespala skoro s každým jen pro vlastní uspokojení. Potkal ji na splavu u řeky, když ho omylem pocákala a omluvila se mu. On pochopil, že má zřejmě zájem mluvit s ním. Tak se ji zeptal na kontakt. Začali si psát a později ji Tonda dokonce pozval na rande od restaurace.
Asi dva měsíce po společném randění a chození ven z toho vznikl oficiální vztah. Byla to místní poměrně známá dívka se kterou každý dobře vycházel. Byla to dcera z docela bohaté rodiny a i po odstěhování od rodičů ji peníze rozhodně nechyběly. Vše bylo fajn, ale jen ze začátku. Po třech měsících vztahu, co ji Antonín vše kupoval, pomáhal ji a jednoduše se o ní staral jako o princeznu se vše začalo zvrhávat. Vyšlo najevo, že vlastně Antonín na tom už roky není nejlépe. Jasně, ty tři měsíce, kdy to bylo alespoň trochu lepší se mu to dařilo zakrýt a vytvořit obrázek dokonalého emočně stabilního a způsobilého může. Když však začalo být o trochu hůř, vyšlo to najevo.

Antonín se najednou začal chovat tak nějak jinak, než kdysi. Už to nebyl milý, snaživý a vyrovnaný kluk. Vše se změnilo, dostával záchvaty vzteku kvůli každé banalitě, často po Karolíně řval, házel okolo sebe různými předměty a celkově neustále působil podrážděně. Údajně se mu hroutit celý svět, tak jako již v minulosti několikrát. Vždy, když měl mnoho věcí udělat, nemohl, jelikož si v hlavě vytvořil katastrofický scénář, který si tam zvládl tak geniálně podporovat, že nakonec nic neudělal, jen se klepal a brečel.

Karolína se mu i přesto vše snažila pomáhat, věděla že za to nemůže. Slíbila, že udělá vše proto aby mu pomohla, i když on pomoc od začátku odmítal. Jenže Karolína přesto pokračovala ve své snaze i když ji dokonce prosil aby mu nepomáhala, protože měl za to, že je vše ztracené a bylo by to stejně k ničemu. Ona si však stala za svým názorem ať řekl co řekl, prostě mu pomůže, zvládne to a bude z něj nejšťastnější člověk na světě, všechny trable zvládne jen ona dostat pryč. Taková byla její představa.

Jenže ji to trvalo příliš dlouho a s Antonínem se to nezlepšilo, ba naopak. Začal kouřit a pít alkohol kvůli stresu. Pomoc stále nechtěl, i když se ho z chlastu i cigaret snažila Karolína vší silou dostat. Marně, zase ty jeho řeči o tom, že se ani snažit nemusí, protože je prostě marný případ.

Později to však nebyly jen cigarety a alkohol. Začlenil se na tajno do špatné párty z vedlejšího města a začal užívat drogy. Jednoduše cítil se, že nezvládl svůj život a tyto návykové látky budou jediné, co ho ještě dokáží emočně držet nad vodou. Jinou cestu jak nespáchat nežítí jednoduše neviděl.
Myslel si, že Karolína o jeho závislosti na drogách nezjistí. Jasně že ji to došlo, když tolik zhubl, během tak krátké doby. Tak si začala zjišťovat od jeho přátel, co vlastně dělá a zda ho někde neviděli. A jasně, že se jí podezření také potvrdilo. Jeho kamarádka z párty Ilona, kterou si našla mezi jeho přáteli na sociální síti, ji vše vyklopila. Jaké všechny drogy si dal a že opravdu často pije. Samozřejmě, že to Karolínu naštvalo a zároveň mrzelo. Jenže se snažila být za každou cenu milá a nezvyšovat hlas.

Několikrát svého přítele prosila, ať přestane s jakýmkoliv látkami, protože ho moc miluje na to aby si ničil zdraví. Chtěla mu dokonce najít práci, ale on o to nestál. Dvě už mu našla, jenže nikdy se nesnažil a vyhodili ho. Přesto pro něj dělala první poslední. Jelikož neměl žádné peníze a na drogy si půjčoval od lidí, nebo si je kupoval za ušetřené peníze na bývalý byt, odkud byl vystěhován za neplacení nájmu. Jasně, měl ještě na několik takových nájmu dopředu, naneštěstí to obětoval drogám.

Jednou dokonce přišel domů a po požití látky byl velmi agresivní. Zrovna tehdy se Karolína poprvé ozvala, jenže ve špatný čas na špatném místě. Antonín se naštval a zmlátil ji. Ráno se probudila s monoklem a několika modřinami.
Tehdy si uvědomila, že pomáhat mu je asi vážně zbytečné. Jenže na uvědomění už bylo pozdě. Vyčerpala sama sebe jen proto aby dostala z neštěstí pryč druhého. Platila za něj vše a zjistila, že nyní už nemá ani na uživení sama sebe. Přestala i ona stejně jako Antonín zvládat život, protože toho na ni začalo být moc. Neustálá snaha bez ovoce, dávají všech peněz do někoho, jen kvůli lásky. Také si navýšila práci a dělala pro něj dvanáctky. „Já tupá kráva." Řekla si.
Z toho všeho stresu ji začalo být vážně zle, často ji bolela hlava a necítila téměř žádnou radost a chuť cokoliv dělat. Později přestávala zvládat práci a byla vyhozena. Už neměla u čeho platit nájem a stejně jako Antonín se neměla kam vrátit. Máma už ji doma nechtěla, táta to samé a nikoho jiného vlastně nemá.

Antonín s Karolínou se tedy museli odstěhovat přímo pod most. To ale nezvládla překousnout a dala Tondovi konec. Usoudila, že mu nemůže odpustit a stále má šanci se bez břemena v podobě lásky k němu z ulice stále dostat. Přece nenechá dopustit aby se z ní stala nějaká pouliční špinavá prostitutka žijící ze dne na den...

Jenže byla zničena a vyčerpaná. Už vše pochopila, teď již ví, že pomáhát lidem, kteří pomocu nechtějí, nebo se dále nemíní oni sami snažit je jen ztráta času a vlastního dobra... Tak lehce se z toho už nedostane. Jen kvůli její dobroty, obětovala vše co měla. Teď ji došlo, jak hloupá byla, když si myslela, že z něj skutečně udělá toho statného chlapce, kterým byl na začátku, že má tu sílu pomoci mu bez odborníků,jednoduše měla naivní představy, které považovala za reálný cíl.

Jak to nakonec dopadlo?

Karolína se již znovu na nohy nepostavila, dopadla jako bezdomovkyně, žebračka a alkoholička. Asi dva roky od události usnula v zimě na lavičce a umrzla.

A co Antonín? Krátce po tom, co Karolína zemřela, už s tím vším chtěl skončit a najít si práci. Neměl už totiž peníze na drogy a žebrat se mu nechtělo. Na chvíli ho mezitím, než si něco vydělal ubytoval kamarád. Nakonec se vážně na omamné látky vykašlal a šel svou závislost léčit. Jasně, že by to sám od sebe neudělal. Donutila ho k tomu jeho nová dívka jediným slovem, která ho ještě k tomu následně opustila a odešla za jiným. Hlavně že slovo Karolíny, pro něj žádnou váhu nemělo. Po několika letech už se návykových látek zcela zbavil a začal žil normální život. Našel si manželku a měli dvě dcery Ivanu a Terezu. Nakonec vyšlo najevo, že pro něj byly důležité jen Karolíny peníze, nikoliv láska a ochota. Přiznal, že ji stejně po tom, co ji z prachů vycinkal chtěl opustit a najít si jinou. Ve skutečnosti by mu tedy nemohla pomoci i kdyby činila cokoliv, vše bylo jen zbytečné mrhání časem a silami, což si ona neuvědomila, když byla zaslepena láskou.

Takže si vlastně Karolína celou dobu hřála na prsou hada a díky vlastní dobrotě skončila na žebrotě.

Chudák pro něj holka umrzla a života se vzdala.
Zatímco Antonín se o pár let později vyhříval ve své vířivce na zahradě.

Co si o tomto případu myslíte? A jaké z toho dle vás plyne ponaučení?