Doba já nevím

Doba "já nevím"
Co si mám myslet.
Psát.
Číst.
Jak v tom žít.
O nelásce, nenávisti, netolerantnosti.
O bohatství i chudobě.
Nemoci, rouškách, vakcíně.
Inflaci.
Energiích.
Platech soudců, politiků, výši důchodú.
Špatná doba pro odpovědné lidi s úsporami.
Dobrá doba pro spekulanty, obchodníky.
Mocnosti chrastí zbraněmi.
Migrací.
Nezaměstnaností.
Absurdita elektromobility ve srovnání s leteckou a námořní dopravou.
O vesnici v které žiju, kde jezdil jen ranní a odpolední spoj jich dnes jezdí 34 z 2% vytížených!!!
O kůrovci a obrovském množství dřeva a přitom jeho neuvěřitelném zdražení i závěrečném nedostatku.
O jídle, které je v menších a ještě menších baleních i hmotnostech za násobky cen.
O hnusném zmraženém pečivu.
O dálnici D1 co je po dvacetileté rekonstrukci ve stavu před rekonstrukcí.
O halách podél cest.
Solárních parcích.
Vodě v majetku cizích mocností.
Exekucích.
Beztrestnost zlodějských pseudopodnikatelských korupčníků Janoušků, Rittigů.
A do toho děti, pro které stojí Sunar jako láhev Whisky.
Vstupné do aquaparku, Zoo, na vlek.
Mám srovnání.
Vím v čem a jak jsem žil.
Kde a za co pracoval.
Kolik za to dostal, co si za to koupil.
Věděl jsem co mě čeká v důchodu.
Nebyl jsem výjimečný, jen běžný a obyčejný, možná trošku zručný řemeslník.
Mírně prozíravý.
Ale ta doba skončila.
Nyní přeje těm zlodějům z administrativních a businessových center.
Účtujících nemravné částky za data, telefony, půjčky, pojistky, exekuce, energie.
A já se snažím seč mohu hledat něco pozitivního.
Na této době nesvobody.
A nacházím ji v tom, že mám čas.
Nezbývá ho mnoho.
V mém chřadnoucím těle.
Pro splnění touhy, cíle , plánu.
Závidím chytrým jejich inteligenci.
Jen nevím, zda to není prokletí.
Ale jednou i oni, tedy my všichni, budou to co jsou ti za branami hřbitovů.
Možná proto je třeba mít toto na paměti.
A dělat skutky pro které bude na člověka vzpomínáno v dobrém.
Pro ten pocit stojí za to žít.
Jen se bojím, že v této komerčně pojaté době je takovýto jedinec považován za blázna.
Tak dneska si dám pacholíka.
Toho 63,5 gramového za dvacku
Ne toho "hnusného socialistického 150 ti gramového pacholíčka" za dvojku a bez éček a konzervantů.
Možná si k tomu přikousnu tu výbornou rozmraženou žemly za osum.
Ještě, že nemusím jíst ty hnusné rohlíky z pekárny za 25 haléřů.
Nebo nedej bože hermelín za trojku, či pivo za dvojku.
Dříve bylo málo hezkých a současně nechutných věcí.
Oproti tomu dnes je jich plno.
Kvalitu vystřídal konzum.
Zdá se že i rozum.
A tak mám osmé kolo, šestou lednici, jedenácté auto, sedmou tiskárnu, počítač, telefon.
Nechybí mi nic.
Jen reklama si to nemyslí.
Prý potřebují matraci Dormeo, dovolenou v Egyptě, plastiku i lázně, taky aviváž a vložky, krém na boty, pleť i řiť.
Mám si skládat Lego.
Číst Seznam, Novinky.
Lidl, Billa, Tesco, Makro, Penny, Albert, Kaufland.
Taky Hornbach, Baumax, Bauhaus, Obi, IKEA.
Co by tomu řekl obchodní dům Máj.
Ale teď je listopad.
A já asi upadl na hlavu.
A už mně vezou za doktorem Cvachem pardón Cimickým.
Ruka na koleni nevěstí nic dobrého.
Jazyk na vestě i polibek francouzský.
Si cestu proklestí.
Dříve studnu major Zeman řešil.
Dnes tým Specialistů kantýnskou od Nečase.

Podívá se na to zblízka muž Musil.
Vyřeší to Carda Retarda.
V ulici, ordinaci, misi.
Muž na radnici i Jakub sklář nemají svatozář.
A ohně planou a dým dusí.
V bordelu i ve Strakovce děvky prodejné.
Had i píchlá guma syčí.
Klaus křičí
A já píšu pro Bíšu.
A oči i nos.
Zub času.