Jak jsem potkal zrcadlo

Vnímání
Ano, každý den může a má být něčím jiným než ten předchozí.
Vydal jsem se tedy pěšky blízkým Losinskym údolím.
Cesta vede pod lesem po loukách s ohradníky a rozesetými posedy.
Jsou zde skautské i trampské osady.
Do jednoho z tábořišť jsem zamířil.
U venkovní pece s tály seděl podivný omaskáčovaný obrýlený zjev v křesle.
Po vodáckou jsem jej pozdravil:"ahoj" a zeptal se zdá si mohu přisednout.
Bez zaváhání svolil a nabídl mi kávu.
Vedle sebe měl puštěné tranzistorové rádio s pořadem Haliny Pawlovské.
Vyprávěl mi o svém životě.
O práci, kamarádech i trampingu.
Pořádá jejich srazy, vyrábí pro ně dřevěné upomínky.
Byl na tříměsíční túře v Indii a pak i v Americe.
Bavili jsme se o numismatice, umění, stavebnictví, hudbě i politice.
Vyprávěl mi o Moravě kde bydlí.
Byl sám.
Měl kardiostimulátor, operovaný krček a byl invalida.
Rozhodně né na hlavu.
Pak jsme mluvili o vodáctví a on vyprávěl o Stvořidlech kam každoročně jezdí.
Měl sebou knihy, spacák, ešus, tabák i cigaretový papír.
Po dvou hodinách jsem se zvedl a tiše mu záviděl.
Potkal jsem zrcadlo v příhodnou dobu.
Tak Ahoj ty podivně vyhlížející a přitom tak zajímavý člověče.