Šuplíky

Šuplíky
Čím víc, tím líp.
To dá rozum.
Pak máš na výběr.
Z nářadí i materiálu.
Dobré je mít šuplíky zkušeností, znalostí, odvahy, potřeb, estetiky.
V knihovně učebnice z různých oborů.
Časopisy o desingu aut, lodí, domů, motorek.
Trošku politiky, kultury, muzeí, festivalů, známostí, sexu, představivosti.
Pak lze vetknout hmotě tvary i příběhy, kompozici, děj, umění.
Postup i přístup je u každého odlišný a daný jeho schopností 3D vnitřní vizualizace.
Já toto postrádám.
Neznám předem příběh, ani výsledek tvorby.
Jsem tedy stejně zaskočen jako divák.
Možná proto mě to baví.
To otvírání neznámých míst v mém nitru, těch šuplíku co jsem za ta léta naplnil.
Stejné to mám i s psaním.
Zvolím slovo, titulek a děj může začít.
Rozeznávám zvukomalebnost, odbornost, poezii, humor, nadsázku, cestopis, úvahu, sdělení.
Mám zcela odlišné třídění než poskytují pravidla pravopisu.
Kdyby se těmito řídil Hrabal, nevzniklo by mnoho knih.
Při nedávné návštěvě muzea zbraní z období 13 až 18 století v Kolíně, jsem byl zcela ohromen estetickou i mechanickou úrovní palných zbraní.
Popis průvodkyně mi vše ještě doplnil a dokreslil.
Různé gravírování, tepání, vykládání, odlévání, využiti stříbra, zlata, oceli, slonoviny, kůže, dřeva, bronzu.
Je jasné, že vystavené zbraně patří k vrcholu umění, co jsem měl možnost vidět.
Podobné zážitky mám při návštěvách depozitářů muzeí, hradů a zámků, knihoven, galerií.
Mám rád věci staré, ale v garáži by mi nevadilo soudobé Bugatti, Maserati, Lamborghini, Ferrari, Ducati, Norton, Triumph.
U těchto věcí je vidět maximální možné propojeni estetiky, funkčnosti, agresivity, sexappealu, výkonu, brutality a všech možných šuplíků.
A to je krása.