Filosofie

Fantasie
Óda na radost
Snoubí -li se s představivostí můžeme tvořit realitu.
Tuto krásně přetvořil novorenesanční architekt Fanta v budově Hlavního nádraží v Praze.
Da se říci, že i Fanta od Coca Coly se svou nezaměnitelnou chutí již jedné kapky, vyvolává představy pomerančových orgií, kterým je její obsah na hony vzdálen.
Pro vytvoření představy jak jsem na tom, věnoval jsem čas dotazníku IQ testu.
Po jeho vyplnění mě systém vyzval k úhradě 200,-Kč
Tak jsem nezaplatil nic a mohu žít v iluzi vysněné výše a kvality inteligence.
Po pravdě si nedělám žádnou iluzi.
Žiju v realitě.
A co na to říká ta fantasie?
Naříká i se mně zříká.
A já ji všude hledám jako zapomnětlivý učenec svoji nit poznání.
Pouštím proces mozku do sfér imaginace a snažím se je zachytit a přetvořit do slov děl, dějů i výrobků.
Konfrontace vytvořeného s fantasijní představou.
Pochyby, radost, očekávání.
Žít v díle tvořeného ještě nikdy nespatřeného.
Deziluze nepochopení.
Obdiv i uznání.
Paběrkuji na tom svém smetišti.
Vkládám motoru ústa, hlas, lásku, krásu, erotično.
A přitom vím, že potřebuje vyměnit olej, řemen a seřídit ventily.
Zvuk kozího dechu.
Třinde pandy.
Tráboše i Lamborghini.
A ptáci vykreslují v letu obrazce.
A žirafa bez světel majáku.
A trumpeta bez dechu.
Vodák pod hladinou plující.
Slimák marathon běžící.
Nic není nemožné.
Nemožný jsi ty!
Právě ty, když to nevíš.
Vždyť třetinu života stravíš ve snu.
Tak se ho nezříkej a ráno mi jej...
Však ty víš.