Úvahy rodičovské

Vazby
Každoročně u nás zahnízdí mnoho ptáků.
Matka tohoto postavila hnízdo nad stolem na reflektoru.
Stavba byla intenzivní, tedy rychlá.
Nakladené vejce byly zahřívaná nejen kosákovou, ale i světelným zdrojem.
Záhy byla vidět mláďata.
Matka se o ně vzorně starala a nosila v zobáku potravu.
Věčně hladoví ptáci štěbetaly o sto šest.
Jednoho rána na nás zíralo zpoza okna.
Po chvíli vypadlo z hnízda další.
V průběhu několika hodin bylo všech pět mimo svůj domov.
Na zahradě na ně číhá řada nebezpečí v podobě psa, koček, dravců.
Každé se vydalo jiným směrem a to nejistým letem i pěšmo.
Kosáková to zaznamenala a i přes značný rozptyl, dál neúnavně každé z nich krmila.
Neměla moc času a tak potravu brala přímo od slepic.
Nesla ji do křoví, smrku, garáže, květníku i sklepa.
Není mi jasné jak každé našla a dál krmila.
Škoda, že to tak není u lidí.
Udělají si dítě o které se nestarají.
Jejich jedinou péčí jsou alimenty.
V mnoha případech pak pod hrozbou exekucí.
V některých státech Afriky, odkud táhnou mnozí ptáci, si lidé dělají děti snad jen pro zábavnou úlevu z pohlavního úkonu.
Některé děti pak trpí nedostatkem jídla a lásky.
Samozřejmost péče se některým lidem vytratila.
Toto se netýká jen tohoto světadílu.
Kupodivu to sleduji i v blízkém okruhu.
Nechám se tedy dál nést inspirací přírodních obyčejů a zákonitostí, protože na rozdíl od těch lidských tyto fungují i spolu s přirozenou selekcí po milióny let.
Jen díky působení homo sapiens věci nefungují tak, jak by měly.
Mám tedy na paměti našeho světla ničitele kosáka a děkuji mu za výchovnou lekci.
Snad to do příštího hnízdění nezapomenu.
A alimenty - výživné přijde matkám včas.