Svoboda názorová

Názor
Kdysi byl boj o jeho svobodu.
Demagogie, propaganda, stádnost, strach nám jej bere.
Odehrává se cílená manipulace.
V dějinách již tak mnohokrát opakovaná.
Lidé věří neověřeným informacím.
Podivní lidé, "novináři - investigativci" typu Klímů, vytváří fikce a tyto vydávají za realitu.
V rámci popularity a finančního prospěchu, jsou schopni téměř čehokoliv.
Vize mého vidění světa je odlišná, od toho jak mi jej předkládají oni i politici.
Tak jako se oheň neobejde bez zdroje, tak děj bez příčiny.
Devastace společnosti, úspor, kultury, trhu, zdrojů, vizí je již zcela evidentní.
A to jsme teprv na začátku toho sešupu.
Vlak se rozjíždí z prudkého kopce bez brzd.
Nabírá rychlost.
Blíží se první zatáčka.
Tu ještě vybírá.
Ale jak ještě dlouho?
No byly jsme vysoko.
Těsně pod Mont Everestem.
Výš už to nešlo.
Míjíme Asii, které jsme se kdysi tak vysmívali, míjíme Ameriku, která funkční brzdy ještě má.
Míjíme i Rusko, které se bez nás obejde, hlásá.
A obejde skutečně?
Kdysi to tak bylo.
Plyn i elektriku jsme vyráběli z uhlí.
A aut bylo místo milionů jen pár tisíc v celé republice.
Mléko a petrolej byly v konvích, kilo sýra stálo méně než dnes deset deka, kilowata elektřiny za 11 haléřů, voda všude protékala a ničím se neměřila, stejně jako topení.
Taky všude byly šedivé a ohlodané fasády, lešení, kouřící komíny, povinnost pracovat, volit voly.
To poslední zmíněné nám zbylo.
Nemaje výběru...
Oni se tam srocují, rostou a bučí.
I jim jedno dne přijde den účtování, porážky.
Pod její hrozbou jsou schopni čehokoliv.
Obětovat mladé i staré, jen ne sebe.
A tak to organizují nám.
Drze si berou a rabují naše účty, svobodu i myšlenky.
Vhání nás do tenat války.
V té trpí lidé a však nikdy vojevůdci.
Zjednodušování problémů, vidění světa, dějin přinese zkázu i obrodu za obrovských ztrát obětí.
V očích vojevůdců jsou lidé jen nutné figurky na poli šachovnice.
Garde?
Ne, šach a pak i mat.
A tak se dál ve zdánlivém klidu nedaleko bojových hranic ....
S tanky a děly.
Věci děli.
Bagry hroby hrabou.
Rakety, kulomety,miny, letadla mír prý nesou.
Zbraně, hrr na ně.
A bij nepřítele v zájmu dětí, rodiny, státu.
Říkají jim na obou stranách.
Bod brannou povinností.
A hrozbou kulky zběhům.
Brání zájmy svých vojevůdců.
Nemaje na výběr.
Dávají všanc to nejcennější co mají, svůj život.
Možná, že i pro ten tvůj?
Říkají jim velitelé.
Po válce bude líp.
Tak už to vždy bývá.
Jako po bouřce, když se vzduch očistí a duha nad obzorem....
Snad to není výbuch.
To lidi umí.
A Stvořitel jen němě čumí.
To on umí.