V té zahradě

Jo abych nezapomněl, tak v zahradě jsou hroby kříže
A na oknech mříže.
Taky háj urnový
A kostel s kapličkou
I malou zvoničkou.
Taky studna s pumpou rzí zbarvená
A do té zahrady vkročíš, kovovou bránou
Tam na vrcholu kopce, té naší malé obce kamennou zdí je obehnán.
A stojí tam i staleté vzrostlé lípy a vše to s šumem větví a listí sledují.
Podzim je zbarví.
Zima listí zbaví.
Jaro v květ.
A procesí s hudbou.
A děti dětí vzpomínat sem chodí.
A shrbeně postavy žen vypráví o lásce a zapomnění.
Věnce a kytky.
Jména s daty narození a úmrtí.
Poslední slova.
Texty básní.
Citáty slavných.
Smutné hroby v zapomnění.
A v rohu márnice.
Malá a chladná.
Vyšlapané cestičky.
Záhony na hony vzdálené zahradním.
A taky lavička.
Čas plynoucí v kráse přírody.
Sem chodím.
Premýšlet.
O bytí.
A co pak.
Až půjdu do oblak.
Zpovídat se budu.
Pozdravím mámu i tátu.
S pokorou.
Je obejmu.
A pak dlouze budu vyprávět.
Taky poslouchat.
A přemýšlet.
O životě po životě.
Sním?
Nevím.