Chtělo by to pivo

Vyjít si čas od času na pivo, je v naší zemi hodně fajn. Člověk ví, že tu potká stejnou krevní skupinu, ví, co ho tam čeká i jak se může pobavit s náhodně potkanými lidmi. Ovšem za hranicemi, to už může být někdy i docela veselé.

Rozhodl jsem se, něco si vydělat v zahraničí, konkrétně v Anglii a tak tu již pár týdnů pracuji jako řidič, který rozváží drobné zboží všeho druhu po Anglii. Ze začátku trochu nezvyk. Jezdí se tu vlevo, ale teď už mi to ani nepřijde. Má to tu výhodu, že mi zaměstnavatel nabídl bydlení ve firemním bytě v malém domku. Je víkend, a protože mám první volno od nástupu do práce, rozhodl jsem se, že si tu vymaluji.

Práce mi šla od ruky, ale večer jsem si nakonec řekl, že by to už mohlo pro dnešek stačit. Zítra je taky den.  Chvíli jsem se rozhlížel po bytě a pak mě projelo hlavou. Chtělo by to pivo! Dlouho jsem se nerozmýšlel, jedna hospoda byla o pár domků vedle. Hodil jsem na sebe mikinu a vyrazil.

V hospodě zatím ještě nebylo příliš plno a tak jsem dostal pivo skoro hned. Nesouc si ho od pípy ke stolu najednou zaslechnu češtinu. Po prve od doby, co jsem sem přijel. Rozhlížím se, kdo je autor tohoto mě libozvučného jazyka a netrvalo dlouho, uviděl jsem mladého muže, tak mého věku, jak hovoří do mobilu. Přistoupil jsem k jeho stolu. „Zdravím. Konečně tu také jednou slyším češtinu. Mohu přisednout?“

Zdálo se, že to i jeho potěšilo. Slovo dalo slovo a za chvíli jsme byli kamarádi, co si spolu vyšli na pivo. Pivo, panáček, pivo a tak to pokračovalo. Celou dobu jsme se skvěle bavili a ani nám nevadilo, že je kolem nás plno angličanů.

Nastala zavírací doba. Vcelku jsme to neřešili. Dopili poslední pivo a vyšli jsme ven. Trochu se potácejíc ptám se nového kamaráda. „Kde bydlíš?“ „V hotelu“ odpověděl mi trochu ztěžka, ale stále ještě srozumitelně. „Tak fajn“ já na to „zavolám ti taxik. Jak se ten hotel jmenuje?“ Chvíli na mě hleděl jako bych mu položila otázku, která hvězda je nejdál od naší galaxie a pak vytřeštil oči. „Já si to nepamatuji?“ No super, říkám si, ale když vidím jeho zoufalý pohled, musím se zasmát a povídám.

„Hele kámo, pojď ke mně, vyspíš se tam, ráno dáme snídani a ty si snad vzpomeneš. Já tě pak odvezu. To nebude problém.“ Vděčně se na mě podíval, pusu od ucha k uchu a se slovy „To bys pro mě udělal?“ se o mě poněkud více opřel, aby nabral glanc. Za vzájemného podpírání jsme se po krátké době dostali ke mně domů. Sundali jsme si jen to nejnutnější a po chvíli jsme již oba tvrdě spali a bylo nám jedno, že v jedné posteli. Byla naštěstí dost široká.

Je ráno. Slunce mě svým šimráním po tváři probudilo. Chvíli jsem nechápal co se děje, protože z kuchyně byl slyšet hluk, ale pak jsem si vzpomněl. Jasně, mám tu kámoše z hospody. Hodil jsem na sebe džíny a šel se podívat, co dělá. Byl skvělej, dělal snídani. Vajíčka, slanina, topinky a hlavně hodně kafe.

Pozdravili jsme se a on se hned svěřuje. „Člověče, já se ráno probudil. Koukám, kde to jsem a první co mě napadlo. Kurva, já někde sbalil nějakou holku, vyspal se s ní a teď jsem tu u ní. Manželka mě zabije! A ještě mě seřve, že jsem se nevrátil do hotelu. Kouknu vedle a vidím tebe. Kámen v břiše, zmizel, i když…“ naklonil hlavu poněkud doprava, „Nejsi gay, že jo?“ Od srdce jsem se rozesmál a kroutíc hlavou vypadlo ze mě nakonec i slovní potvrzení, že ne.

„To jsem rád“ spokojeně si oddychl a naložil mi na talíř ke slanině i ta vajíčka. „Díky, kámo,“ poděkuji a pouštím se spolu s ním do snídaně. Kafe bylo dost, nejspíš má stejně jako já zvyk, po ránu bez kafe ani ránu a nešetřit množstvím.

„Už sis vzpomněl, ve kterém hotelu bydlíš?“ ptám se mezi sousty. Vzpomněl si a navíc smutně konstatoval, že mu po ránu už žena 3x volala, kde je. „Tak ji řekni, že jsi spal u kamaráda, to bude v pohodě. Uvidíš.“ „No nevím“, konstatoval váhavě a já si zatím zadal jméno hotelu do GPS. Bylo to 5km daleko. Hustý.  Jak se dostal do té hospody, jsem se ho už raději neptal. Byl prostě celý šťastný, že ho odvezu.

Cestou se začal hrabat v tašce a nakonec vyndal triko. Že si koupil dvě, ale jedno mi dá, za to, jak jsem mu pomohl. Nejprve jsem se bránil, ale pak souhlasil. Měl hned lepší náladu a zbytek cesty se usmíval. Ale jen do chvíle, kdy jsme zastavili u hotelu. Cestou ženě volal, že už je na cestě do hotelu a ona na něj čekala venku. Přímo se na něj vrhla, sotva vystoupil a hned se do něj pustila, jakou děvku kde zase sbalil. Když jsem se do toho vložil slovy, že mě, zmlkla a tak nějak se podivně podívala na svého manžela.

Na další průběh debaty jsem raději nečekal a se slovy „ahoj kámo a nashledanou“ jsem raději nasedl do auta a odjel. Chlapec asi hodně dlouho vysvětloval, nebo možná musel hned v pokoji hotelu předvést, že opravdu, ale opravdu není gay.

Když jsem dojel domů, vyndal jsem to triko z igelitu. Kouknu a začnu se smát. Aby ne, byly na něm samé sexuální a milostné scény ze života zvířat. Žížaly, hadi, červi, kočky, stonožky, psi, prostě všehochuť. Dodnes v něm chodím moc rád spát.