Kafe

Kafe

Je ráno a očím - obou se chce spát.
Hleděli dlouho do noci na televizi.
Dávali Jirku, Mirka, pak zas Jirku.
Já hleděl se zaujetím zejména na Jirku.
Má krásnou bradavici.
No nedá se nic dělat, budu si jej muset dopřát.
Volím konev na sporáku.
Po chvilce to syčí pára chce ven.
Dlouho ji to dopřávám.
Poklička nadskakuje jako zběsilá začíná mne to prudit.
Mířím k ní, odstavuji z plamene.
Hrnek mám již připraven a tak obsah zalévám.
Činím tak nadvakrát, tak se to má.
Jdu pro cukr, kostka bude stačit.
První doušek opařuje špičku jazyka.
Foukám do hladinky a vzniklá vlnka se přelévá přes hranu hrnu.
Stéká po hraně a míří k mému prstu.
A je to s ním stejné jako před chvilkou s jazykem.
Leknutí způsobuje neočekávatelný náklon a zbytek končí v mém rozkroku.
Tak, a pro dnešek mám vymalováno.
Vím co večer nemůžu.
To je síla Dadákova.
Jeho vůni mám tak rád.