Ticho kostela

Ticho a zase ticho
Léčí ono vůbec?
A jak si stojí s tím kostelním.
To moje je v místě a klidu.
V zóně i pohledu.
Občasné narušení bzukotem hmyzu, hrabošem, ptákem, stenem mrouskajíci kočky, štěkotem psa.
Slyším dech, tlukot srdce.
Je milosrdná noc a měsíc ozařuje plnou hvězdnou oblohu.
Mráz vše umocňuje.
Ráno pustím konvici a zřetelně slyším spolu s unikající párou lupnuti vypínače.
Hluk vody dopadající do hrnku s pytlíkem čaje.
Slazení, míchání, pití.
A pak mytí s tekoucí vodou.
Povzdech, oblékání a odchod do dílny.
Pouštím na uvítanou cirkulárku.
Svist rotujícího kotouče.
Vzum, vzum, vzum vnímám každý řez i touhu pily po broušení.
Současně s vypnutím pily pouštím protahovačku.
Chvilku se spolu oba stroje přou, dohadují i rezonují o volné frekvenci.
Dobíhající všeberoucí pila boj odevzdává rykotu silného protahu.
Z toho stroje jde strach.
Vkládám hrubou, silnou, těžkou, širokou a dlouhou fošnu do tlamy bežícího obra.
Stroj odebirá materiál za obrovského hluku.
Hoblovačky letí dílnou jako včelí roj.
Štípu odřezky dřeva a tyto dávám do kovářské výhně.
Zapínám dmychadlo výhně.
Přikládám kousky antracitového uhlí.
Do žhnoucího uhlí vkládám pružinu z auta.
Rovnám tuto na kovadlině v prut.
Zvuk kladiva dává tušit váhu i sílu úderu.
Občasné přiklepnuti pro zjištění toho správného bodu tnutí.
Kovám ještě nýty a plech.
Oteviram první desítku.
Cvak a nalévám do sklenice.
Pouštím "zlé rádio"
Zprávy mixují hudbou a reklamou.
Pouštím raději frézu, oblím hrany, dělám čepy.
Z dílny jdu rovnou na zahradu.
Štěkot vitajiciho psa, křik andulek, bučení krav, kopyt koňů dávají o sobě tušit.
Okolo jedoucí traktor, nakladač, kamion, motorka, vedle ze dvorka.
Právě slyším i dřevokazný hmyz, tesaříka, červotoč.
A co těla po sobě toužící, lezoucí i lásce se oddávající.
Ticho a cvak, text odeslàn.
Úpravy již nemožny.
Zbožná přání tiché akustiky kostela.