Jak border kolie do naší rodiny přišla

Sedím za počítačem a dělám desing na webové stránky mého psa. Už je mám téměž hotové! Provádím poslední kontrolu. Rozkliknu v panelu odkazů kolonku ,,O Bakovi“ a zjišťuji, že obsahuje velice chudé povídání – v podstatě jsou tam informace v bodech (např: datum narození, kohoutková výška, rodiče,…). Není to špatné, ale chtělo by to nějak okořenit. Dám nový řádek, nastavím písmo a už ťukám do klávesnice…

I bylo rozhodnuto.Naše rodina se rozroste o dalšího člena, můj největší sen a o tu nejděsivější katastrofu, jaká může klidnou rodinu potkat – o štěně. A ne ledajaké! O pejska ze všech nejšílenějšího, všemi mastmi mazaného s nevyčerpatelným množstvím energie – no skrátka o broder kolii.
Že nevíte, co je to ta ,,bordel kolie“ zač? Jde o středně velkého ovčáckého psa, převážně černobílého, jenž se může pyšnit hned několika nej – pes s nejlepšími vlohami a vlastnostmi pro pasení, nejinteligentnější plemeno na světě a největší workholik mezi psy. Nebojím se však říci, že i mezi lidmi. Její potřeba pracovat je až zastrašující! Kupříkladu – borderka, co nemá něco na práci dokáže během několika minut proměnit byt v kůlničku na dříví. Inu, takovéhoto kamaráda jsme si vybrali.
Víte, co všechno předchází koupi psího miminka s PP ? To několik týdnů zoufale obtelefonováváte chovatelské stanice, s hrůzou zjišťujíc, že buď:
- nemají štěňata a krýt budou až někdy v mlhavé budoucnosti
- mají štěňata, ale všechna jsou už zadaná
- mají zadaná štěňata na tři roky dopředu
- mají štěňata, ale jejich cena dosahuje astronomických výšek
Obavy pomalu přecházely v beznaděj. Byla jsem pomalu rozhodnutá vyjet si pro prcka třeba i do zahraničí, když v tom mi jednoho sobotního rána přišel e-mail. Zněl asi takhle:
,,Dobrý den, nabízím černobílá štěňata border kolie s PP. Matka: Arin Svěží vítr (výstavně výborná), otec: Clydebank Brit (import Anglie, ZVOP, ZPOP, CAC ČR, mistr ČR v pasení, nejlepší ovčácký pes v Čechách). Štěňata budou plně socializovaná, zvyklá na děti i jiná zvířata, řádně očkovaná a tetovaná. K odběru začátkem března 2006. Cena: 8 000Kč.“
Zajásám! V příloze byly fotky těch puclíků ve stáří 10 dní. I sešla se rodinná rada a usnesla se, že požádáme o pejska jménem Black.
Napsala jsem tedy pan Zahradníkovi (jak se chovatel jmenoval), načež mi oznámil, že se ukázalo, že Black a Bob budou tricolorního zbarvení. A protože jsme chtěli černobílého, rozhodli jsme se pro prvorozence Baka.

Každý týden nám chovatel posílal nové fotky našeho budoucího borderátka, z nichž bylo patrné, jak hezky roste. Už jsem se nemohla dočkat 10.března, kdy si pro něj pojedeme.

Měli jsme si jej vyzvednout cestou na chatu, která se nachází na Slovensku, jelikož pan Zahradník bydlí u Uherského Hradiště. Cesta byla dlouhá a mnou lomcovalo vzrušení. Dívala jsem se na poměrně široký obojek, co jsem štěntíkovi zakoupila, prohlížela si jeho fotky. Jakou asi bude mít povahu? Nebude to bázlivka?
Po několika úmorných hodinách jízdy jsme konečně zastavili u nevelikého stavení na okraji nějaké vesničky. Vedle v ohradě se pásl překrásný kůň. Vzápětí se otevírají dveře. Stojí v nich starří pán a trochu zaskočen takovou výpravou (2 dospělí, 3 děti a 1 pes) praví:
,,Vy jste ty z tý Prahy?“
Svorně přikývneme, jen táta dodá:
,,No, z Benešova u Prahy.“
Pan Zahradník mávne rukou.
,,To máte jedno, tak pojďte dál.“
Prohlížím si pěkně pěstěnou zahrádku a hledám marně nějaké stopy po psech.
,,Chcete se na ně nejdříve kouknout?“
,,To bychom rádi.“ Řekla mamka.
Pán nás zavede do zadní části dvora, kde je prostorný kotec a v něm – tři maličtí borderáčci a jedna starostlivá bordeří maminka. Chovatel vypustí smečku ven. Psiska se k nám vyřítí jako střela.
,,Jestlipak si ho poznáte?“
,,Tady ten!“ vyhrknu okamžitě, ukazujíc na pejska s rovnoměrnou bílou lysinkou – vždyť jsem jeho obrázek viděla už tolikrát!
Bak skákal, olizoval nás, mával zběsile ocáskem.
,Ano,‘ pomyslím si: ,Tohle je moje štěňátko, můj malý borderáček, můj budoucí šampion!‘
Za chvíli prcky opustíme a vydáme se s chovatelem do domu. Líčí nám něco o Bakových rodičích, o sourozencích z vrhu A, o socializaci… Moc ho potěší, když mu sdělíme, že se Bakovi Fešákovi (jak zní jeho celé jméno) chceme věnovat – dělat s ním agility, dogdancing, sportovní výcvik a vystavovat jej. Ještě nám ukáže rodokmeny rodičů, sepíšeme kupní smlouvu, dá nám očkovací průkaz a můžeme jet.
Popadnu do náručí svou malou border kolii, nasedneme do auta a díváme se s Bakoušem, jak jeho rodný dvoreček mizí z dohledu. Začíná mu nový život.

Když se na to teď s odstupem času dívám, vlastně jsme naše slova daná chovateli splnili. Bakovi je teď 10 měsíců, ale za tu dobu jsme toho stihli poměrně dost. Chodíme dvakrát týdně na cvičák. Na první výstavě jsme ve třídě dorostu dostali nejlepší možnou známku - ,,velmi nadějný“, na prvních závodech v agility jsme obsadili v rovince 1. a v závodech 3. příčku. Z dogdancingu zvládáme nepřeberné množství cviků (sudy, slalom mezi nohama, plazení, couvání,…), jsme připravení na zkoušky ZZO (zkouška základní ovladatelnosti) a ZOP (zkouška ovladatelnosti psa), děláme obrany i stopujeme.

,No,‘ pomyslím si: ,Na vypravování na www stránkách celkem tento textík ujde. Kliknu na ,,Publikovat web“, zadám heslo a už jenom čekám…