Cigáro, nemocnice, márnice, happy end?

Cigáro, nemocnice, márnice, happy end?
Kouř, dým, žár, oheň, voda, vzduch.
Je toho hodně.
Takhle to nestačí.
Je tam ta chuť.
Ne, to není chuť.
Musím ji mít.
Už ji mám.
Je to tady.
Motá se mi hlava.
To je ono.
Smrdím.
Ne, voním.
Dýchám.
Nic necítím.
Kouřím, už to cítím.
Je to jiné.
Kašlu.
Neznám důvod.
Něco tam píšou.
Jo, to je ten důvod.
Kašlu na něj, kašlu i já.
Není mi dobře, dám si ji.
Nepomáhá to.
Dám si jich víc.
Ani to ne.
Už mě vezou.
A je to, nemám ji.
Už ji nebudu potřebovat.
Chybí mi.
Dávají mi kyslík.
Nic necítím.
Chci ji, zase kyslík.
Není to ono.
Teď už to musí stačit.
Nestačí.
Třesu se.
To bude tím.
Mé tělo ji potřebuje, ne kyslík.
Dám si ji.
Už mě vezou.
Vezou mě jinam, kde to neznám.
Je tam zima.
Nic mi nedali.
Už mi to dali.
Alespoň mi není taková zima.
Dlouho tam čekám.
Pak mluví o mě a já jdu.
Nejdu, jedu po kolejích.
Je tam teplo.
Docela dost velký.
Je tam i kouř.
To jsem si oddychl.
Stoupám s ním.
Mám ho, jsem jeho součástí.