Úklid

Zvyk je železná košile
A tak jsem se rozhodl, po delší době, udělat v dílně pár změn.
Prý se to vyplatí.
Signálem čehosi nefunkčního byl nedostatek světla.
Tento jsem přisuzoval slábnoucím schopnostem osvětlení.
Zkusil jsem tedy nejprve tělesa vyčistit a některá i vyměnil.
Dílna je společná pro většinu mých činnosti od truhlařiny, lakováni, stříkání, zamečnictví, elektrikařiny, čalounictví, sběratelství a nově i kovářštvi.
Relativně malý prostor bývalého chléva vyžaduje jistý kompromis v ergonomii rozmístění strojů, nářadí, ponků, výhně, kovadlin, odpadu kovového, hoblin.
Je nutné mít i regály pro spojovací materiàl, pojezdy, elektrody, svěrky, vodiče, prodlužováky.
V dílně je rozvod vzduchu, vody a pisoár.
Musí tu být i sklad barev, lepidel, čistících a odsávacích prostředků.
Mám tu velký rozkládací stůl pro montáže tkzv praktikábl.
Samozřejmě i kovový svařovaci stůl.
Potřebné jsou i kozy pro stříkání a montáže.
Pro podepřeni delších materiálů slouží kolečkové nebo válcové dráhy.
Mám tu i vodárnu pro rozvod vody.
Je tu elektrický poměrně veliký rozvaděč.
V tomto zdánlivém chaosu je nutné udržovat jistý řád pro ukládání nářadí, nástrojů i materiálu.
Truhlářská i zámečnická činnost je spojena se značným neporádkem od prachu.
U kovářství se přidávají zplodiny z kouře a okuje z kování.
Do toho topím dřevní hmotou.
Z dílny jsem postupně vyřadil pásovou brusku i pilu, spodní frézu, srovnávaci hoblovku, dlabačku, soustruh.
Stroje sice pěkné a kvalitni, leč poměrně veliké, nepřenositelné.
Na jejich místě mám zámečnické i kovářské svěráky, pásovou pilu na železo, svařečku CO2 i invertor,, plazmovou řezačku, sloupovou stojanovou vrtačku.
Rozdělení vrtáku na vidiové, hss rychlořezné, do dřeva, dlabací, kopinaté, sklenářské, pro svinuté dlažby, Morse 1,2,3, jádrové, vykružovaci, SDS pro krabice, prodloužene, ruční, nebozezy.
Do toho frézy i frézky.
Do toho kotouče předřezné, vidiové, katrovaci, pro železo, jemné do pokosové pily, rozmitaci, pro mafl, cirkulárku.
Nože pro elektrikáře, zahradníky, instalatéry, podlaháře, fasádníky, sádrokartonáře.
Ve fabrice bylo pro tyto obory výdejna a sklad materiálu, výdejna nástrojů i nářadi, seděli tam kontroloři, rýsovači a dělníci.
U mně v dílně sedím jen já.
Mám tu rádio i televizi.
Občas sepne za brutálniho hluku kompresor a tišší vodárna.
Hluk nesnáším a tak používám chràniče sluchu.
Mám tu i respirátory, které bohužel nepoužívám.
Pro svařování i kování mám kožené návleky a vestu spolu s rukavicemi.
Zmiňovat množství úpínek, nýtovacich potřeb, utínek, zapustků, vlčků, sedliků, šablon, kuželů, hřebovnic snad ani nebudu.
Jsem se nějak rozohnil a odbočil.
Dočetl jsem se, že po vymalování, očistě pracoviště aergonomickém uspořádání dojde k významnému navýšení produktivity.
A já po 23 letech neustálého vytěžování dílny se jí rozhodl "jen omítnout, naštukovat a vymalovat.
Už teď po zhruba čtvrtině této práce vidím značnou změnu k lepšímu.
Vyplývá mi z toho, že by si měl člověk udělat pořádek ve svém vědomí, svědomí, vztazích, vazbách životě.
Hodně se tím člověku uleví a pak může i takový invalida jako já dělat navzdory všemu mnoho protichůdných činností najednou.
Proto maj nové provozy tak vysokou míru produktivity.
Do toho všeho je potřebné sledovat trendy, perspektivy, trh, vývoj cen i požadavky trhu.
Je třeba znát základy matematiky, Pythagorovu větu, odmocniny, geometrii, schopnost číst ve výkresech a tyto i tvořit.
Znalost pracovních postupů, posloupnost, tvárnost, soudržnost, obrobitelnost, tepelné úpravy.
Přemýšlím jak to mají doktoři.
Překotný vývoj diagnostických přístrojů i farmaceutiky.
Do toho sledovat politiku, techniku, zábavu, informace, dějiny, prognózy.
Kdybych se býval kdysi lépe učil, jak mi říkali rodiče, tohle všechno bych se teď učit nemusel.
Ale co bych pak dělal?
Válel se na Bali a sjížděl divoké horské řeky.
A kladiva se už na mně v dílně těší a tak si vezmu do ruky to težší.
Rozhicuji výheň uhlí žárem.
Snad ne požárem a jeho žárem.


.