Závidím těm co umí

Den v kouři
Vstanu a zatopím.
Káva, prášky, flašky do tašky.
Klíče, žhavení, motoru vrčení.
Brána, silnice, křižovatka, byla malém jatka.
Výstup, tři schody, košík chleba, rohlík, flašky z tašky.
Pokladna šikmo očka.
Dálka, bliknutí světel, žhavení, jízda, brána a uvnitř vrána.
Jsem zpět.
Mažu máslem rohlík.
První, druhý, třetí.
Káva slad, zahnala snad hlad.
Hudba z respíria.
Montérky i boty pracovní.
Nic teď není rajcovní.
Do kamen přiložím, kus žhavého lopatkou do výhně položím.
Antracit naň a dmychadlu povel dám.
Šup tam s tlustou železnou kulatinou.
Až sladí se barva žhnoucího ohně s metalem vyndá se za pomoci kleští ke kovadlině.
Nastal čas tváření.
Rychle jdoucí rány těžkým kladivem.
Zvuk naznačí správnost vedeného úderu.
A opět dohřev s přihrnutím uhlí.
Pěchování, utínání, hrotování, nýtování, probíjení, popouštění, kalení.
Rychlost, rozhodnost, představivost.
Sled postupů.
Hřebík, nýt, řetěz, kruh, krumpáč i pohrabáč, mříž, klíč, nůž, had či liška.
Zoufalost neznalého poučeného amatéra.
Snaha přeskočit základy učení.
Návrat k počátkům pro pochopení tvárnosti žhavého železa.
Problém s chybějící třetí i čtvrtou rukou.
Nová dimenze materiálu.
Dřevo jsem řezal, krátil, obráběl.
Maltu na na zdivo nahazoval a štukem rovnal.
Kabely do šliců kladl, v rozvaděči a přístrojích zapojoval.
Trubky vody, odpadu i topení tahal a pospojoval ve spádu.
Taky komíny stavěl a k němu lešení.
Vazbu krovů, laťováni, tašky a u toho pro výšku pití z flašky.
Zapojit anténu, světla, počítač, beden zvuk.
Pak taky schody a podlahu.
Zábradlí.
Měřit, vymyslet a nakreslit.
Sehnat pro to všechno finanční zdroje.
A teď line se jen kouř.
Tady končí sranda.
To není politika.
Zde nic neokecáš.
Výsledné dílo vše o tobě vypoví, vykecá...
Krása železa a bída tvého umu bere naději.
Jsi bojovník a jako už mnohokrát chceš vyhrát i pochopit.
Jen vůle nestačí.
Ale pomůže.
Cvik a cit dodá jistotu.
Síla rychlost.
Plán naději.
Pochopení proher jest tvým průvodcem i učitelem.
Popis dějů tvořím pro konfrontaci.
Měl či neměl pravdu.
A to vše se skrývá ve fortelu.
Na ten není nárok ani patent.
A proto poslouchám virtuosně náročnou hudbu pro její krásu i uvědomění si nutné píle muzikanta.
Zde se snoubí inteligence s pamětí v mnoha dimenzích, rychlost, síla úderu, načasování, rytmus, odezva, harmonie, barva, vliv prostředí, doby, času, teploty, věku.
Všude tam se bohužel mohu pohybovat jen v roly posluchače.
Ale i zvuk kovadliny může být příjemný.
Doufám, že jednou ho uslyším.