První školní den

Jsou to už dva roky, co pravidelně navštěvuju náš milovaný ústav. Teď už je všechno v pohodě, sice hodně učení, ale v naší třídě je skvělá parta, co drží pospolu. Vždy to tak nebylo. Asi nikdy nezapomenu na ten první den, kdy jsem vstoupila do dveří tehdejší "páté Bé".
To ráno jsem byla dost nervózní. Na druhou stranu, kdo by nebyl. S rodičema jsme se přistěhovali kvůli tátově práci a já měla jít do zaběhlé třídy osmiletého gymnázia. Přes prázdniny jsem s mámou řešila, jestli by nebylo lepší najít čtyřletou střední školu, ale vybraná škola se nám zdála nejlepší, tak jsem souhlasila.
Oblíkla jsem si, podle mě nejvhodnější možné oblečení, neboli krátkou černou sukni s bílým tričkem a k tomu, aby bylo jasné, že nepatřím mezi dívky, co se ztratí v davu, žluté nadkolenky a černé vysoké kanady. Přes řeči obou rodičů jsem si botičky neodpustila. Ale měli mít radost, že jsem si na první školní den nevzala obyčejné džíny, ne?
Dost nejistými krůčky jsem se blížila budově, kterou bych v budoucích čtyřech letech měla nazývat mou školou. Kolem mě šly davy mladých lidí a já měla radost, že jsem výrazná a každý si mě všiml. Asi nebyli zvyklí na taková individua, mezi která patřím. Zapoměla jsem asi podotknout, že mám piercing v obočí a na bradě a vlasy ostříhaný pěkně šikmo se spoustou témeř neidentifikovatelných barev. Nejvíce převládá černá, ale jsou tam pruhy růžové, červené, žluté, zelené a dokonce i nějaká ta modrá.
Tohle je můj velký problém. Na jednu stranu jsem sebevědomá a ráda se líbím a vynikám mezi lidmi, ale na druhou jsem byla nejistá, jak mě spolužáci a učitelé přijmou. Snažila jsem se tedy zakrýt strach a odhodlaně jsem vstoupila dovnitř. Docela sympatické vrátné jsem se zeptala, kde jsou kanceláře školy, aby mě sám ředitel mohl přivést do mé budoucí třídy.
Vrátná mě poslala do druhého patra a já se neohroženě vydala do jámy lvové. Pan ředitel byl chlap jak hora, ale zároveň takový ten hodný pán, co vám pomůže, když budete potřebovat. Prve hodil zkoumavý pohled na dolní část mého těla, respektive zadíval se na moje krásné kanady, ale pak už mě mile vítal na škole,vysvětloval některé vyučující systémy a ještě se mnou povyplňoval některé papíry ohledně přestupu.
Během našeho hovoru zazvonilo na hodinu a během několika minut se po chodbách rozhostilo takové to napjaté ticho. A přesně tímhle tichem mě pan ředitel vedl do třetího patra k těm osudným dveřím. Jeho i moje boty klapaly po podlaze a za námi se nesla hlasitá ozvěna. Ve mně byla maličká dušička, ale stále jsem si opakovala, že musím zůstat svá, že tak je to nejlepší.
Došli jsme ke třídě, ředitel slušně zaklepal, otevřel a dal mi přednost ve dveřích. Já koukala vyděšeně do třídy, třída koukala vyděšeně na mě, až to pár lidí nevydrželo a začalo se smát. Paní profesorka třídní mě přivítala, představila se mi a ke třídě pronesla, že jsem ta nová studentka, o které před chvílí mluvila, a že doufá, že mě bez problémů přijmou mezi sebe.
Po pár minutách rozapaků mě posadila do třetí lavice u okna k celkem sympaticky vyhlížející plavovlásce. Tiše jsem zaujala přidělené místo, batoh pohodila na zem a směrem k nové sousedce zamumlala: "Ahoj, jmenuju se Magda." Holka se na mě mile usmála, podala mi ruku a představila se jako Klára.
Dostavila se ke mně dobrá nálada, když jsem viděla, jak pěkně se ke mně Klára chová a přestávala jsem se tolik bát. Bohužel předčasně. První hodina proběhla naprosto v pořádku, třídní nám dala rozvrh hodin, vysvětlila některé důležité změny školního řádu, které jsem si vyslechla už u ředitele a hodinu zakončila přáním, abysme se chovali, jak se na nás sluší a jak se od nás očekává.
Když zazvonilo a profesorka odešla, začalo pro mě malé peklo. Na první pohled nesympatická a zlá blondýna, co seděla v poslední řadě uprostřed vstala a přes celou třídu zavolala na mou sousedku, že ji lituje, když musí sedět vedle "tý nový krávy" a já zrudla jak rajče. Tak tohle teda ne, nenechám se ponižovat od namyšlené fiflenky.
Zvedla jsem se, došla k ní, zadívala se jí do nechutně zmalovaných očí, oznámila, že ta nová kráva má taky jméno a vrazila jí facku. Tohle nikdo nečekal. Všichni se na nás vyděšeně dívali a já byla rudá i za ušima. Bloncka vyběhla ze třídy, já zůstala zkoprněle stát, až po chvíli ke mně přišel jeden spolužák, aby mi složil obdiv. Prý se téhle nejmenované vůdkyni třídy ještě nikdy nikdo nevzbouřil a já ji takhle pěkně pokořila hned první den.
Bohužel, Jitka, jak jsem se dozvěděla od spolužáků její jméno, za chvíli přišla do třídy s třídní a začala na ni téměř křičet, že jsem ji zmlátila. Třídní se na mě podívala dost nevěřícně, asi se začala bát o pověst její třídy, když jsem se jí tam dostala já, ale mí spolužáci mě podrželi. Vysvětlili, že mě Jitka urážela, že jsem jí jen vrátila, co jí patřilo.
Od té doby je naše třída v pohodě. Klára mi vysvětlila, že Jitka celou třídu vedla dost strašným způsobem, jenže se jí doposud nikdo nedokázal postavit. Pomlouvala lidi, lhala, vždy muselo být všechno po jejím, jinak by žalovala.
Takže jsem vlastně nevědomky celou tu naší partu zachránila. Jitka je kráva dál, ale nikdo už ji nebere vážně a je spíš pro smích. Teď po dvou letech jsem si tu vážně krásně zvykla a lidi mě berou v pohodě. To pro mě bylo nejdůležitější, když jsem přestupovala.