Tak na to přísahám

Sen
Dnes v noci se potkali dva vlci.
Vím to jistě, mluvil jsem s nima.
Bylo to v lese u potoku v Beskydech.
A co jsem tam zažil, tomu nikdo neuvěří.
Šel jsem sám, bez obav a světla, neznaje místní kraj.
Les byl plný roztodivných porůznu ukrytých zvířat.
Všechny jsem je viděl, vnímal, cítil i s nima hovořil.
Zastavil jsem se u menší dutiny stromu zakryté trsem trávy.
Pomalu a s citem jsem odsud vydoloval černého malého velkého ptáka.
Peří měl slepené jak hnízdo.
Pomohl jsem mu vymanit se z tohoto sevření a najednou to byl velký výr.
Svým moudrým výrazem mně potěšil.
Rozpřáhl křídla a zamával mi.
Beze slov jsem ho pak držel v ruce a vnímal tlukot jeho srdce.
Mluvil o dětech a květech, o hmyzu a jeho letech.
Splýval zcela s tmou.
Bylo to jeho maskování.
Další s kým jsem rozmlouval byly dvě můry.
Smrtihlavové.
Předváděly svým třepetáním jejich svatební tanec.
Zajíc už nebyl žádným překvapením.
Slušně se uklonil a pozdravil.
Sedl jsem si tedy k němu.
Bez obav mi skočil do klína.
Drbal jsem jej za slechy.
Vrněl jako kočka.
Mluvil o velkých lesních kolejích plných vody, kde se málem utopil.
Zezadu k nám dokráčel kňour s bachyní a jeho mláďaty.
Chtěli se předvést jak jim zdejší pobyt prospivá.
Neustále svými čumáky ryly v zemi a v tlamě mi nosili výhonky a semena rostlin.
Říkali, že dětem jdou příkladem, aby z nich něco bylo.
Učili je být neviditelnými na četných pasekách.
Tátu jsem pojmenoval podle zubů na dvoutesáka.
Mámu na lyšku mazanou a dětem jsem říkal pruhovaný rychlonožky.
Jelen mně ohromil svou velikostí, rozložitostí paroží, rozumem i ostražitostí.
Možná to byl prezident lesa.
Jistě vyhrál nejeden souboj.
Mručel si cosi pod fousy.
Vzhledem k říji jsem tušil na co myslí.
Za ním stála jeho ladná laň.
První dáma.
Jistě ne jediná.
A mezi tím vším mech, tráva, stromy, průsvit paprsků měsíce a odraz na hladině vody.
Čas plynul a rozmluva pokračovala s broukem, světluškou, tesaříkem, ale i žábou.
U ještěrky jsem se zastavil a pohladil její krásné hubené tělo.
Zmije, slepýš užovka.
Nesmím zapomenout na bzukot dovádivých komárů, vážek, světlušek, sršňů, včel a vos.
A pak přiletěl kos a jeho bratr špaček, vrabec, sova, netopýr i můj výr.
Čas plynul a já s přibývajícím světlem ztrácel své nově nabyté kamarády.
Už jsem je neslyšel a neviděl.
A nebyl to sen.
Tak to totiž bylo a je.
Na to přísahám.