O životě

Vysílače
Vyslali mě na vysílač.
Nejprve jsem navázal kontakt s technickým ředitelem Českých radiokomunikací.
Bylo to zrovna v době přechodu televizního analogového signálu na digitální.
Nabídl jsem mu spolupráci při požárním zabezpečení nově instalovaných technologií.
První práce se odehrála na Žižkovském vysílači (216metru). Další byla na Strahově, v Újezdě nad Lesy, Ještědu.
Mnoho vysílačů stojí mimo obytné zóny hluboko v lesích na kopci.
Menší měly technologie v buňkách, jiné v přilehlých budovách.
Za nejhezčí a jediný vysílač, kde jsem i spal považuji Ještěd.
Mnohokrát jsem tam byl za mlhy znemožňující pohled na okolí, včetně Liberce.
Vnitřek tubusu jsme stříkali bezvzduchým způsobem, Wagner stroji myslím, že skoro jako průkopníci této technologie.
Navíc jsme objekt osadili protipožárními ucpávkami
a pytlíky systému Intumex.
Spaní v objektu má svá specifika. V noci opadával led a působil značný hluk.
Žižkovský vysílač jsem revidoval a průběžné zabezpečoval při rozmachu mobilních operátorů a poskytovatelů internetového připojení po dobu deseti let s četností každého čtvrt roku.
U nás je to myslím nejvyšší vysílač, krom vysílačů sloupových zachycených lany u Českéhi Brodu v Liblicích - 355 metrů.
I na těchto jsem měl tu čest pracovat.
Ale dominující a fascinující výhled je z vyhlídky či restaurace na Žižkovském vysílači.
Ovšem výhled z Petřínské "Eiffelovky" stojí taky za to a navíc je doplněn o skleněné bludiště.
Souběžně s touto prací jsme zabezpečovali nově stavebně administrativní budovy na Pankráci.
Jedná se o BB centrum Brumlovka, Alfa, Beta, Gama a pak i nejvyšší Philadelphii.
Práce trvaly řadu let a de facto na sebe navazovaly.
Pak jsme se přesunuli do nejvyšší, mnoho let rozestavěné budovy, rozhlasu.
Tato budova byla kompletně rekonstruovaná i kvůli azbestu a přistavěna.
Drží rekord u nás nejvyšší budovy, myslím se 106 metry.
Mnohokrát jsem šlapal pěšky všechny podlaží...
Po navázání spolupráce s ředitelem Kostkou z Geosanu jsme působili v Kutné Hoře v nemocnici, archivu, v Kolíně v nemocnici, při přestavbě kasáren u Vodárny, v TPCA, V Pečkách v domově pro seniory, Štítarech.
Přizván jsem byl i k zabezpečení technologií na Želivce a absurdně i aquaparku v Čestlicích.
Po prověrce a certifikacích jsme působili v Metru v několika stanicích, v kolektorech pod Prahou včetně Letiště.
A odtamtud byl jen kousek k získání nejsložitější zakázky komplexní zabezpečení nové budovy v Jenči, pro řízení letového provozu.
Na dnešním letišti Václava Havla, jsme zabezpečili budovu cateringu, velké a celé poschoďová parkoviště proti hlavnímu vchodu.
Překotný vývoj dopravy a množství turistů vynutil stavby obslužných prstů a terminálů.
Prostory jsou protkány neuvěřitelným množstvím technologií v poměrně komplikovaných a velmi stísněných prostorech.
Díky této práci jsem zabezpečoval i prostory tři věznic.
Většinu budov z této doby znám od sklepa po půdu.
Vím kde jsou záložní disel agregáty, sprinklerovny, sucho vody, MaR, vzduchotechnika, kanalizace...
Poměrně zajímavě vypadala spolupráce s armádou v jejich krytech zbraní u Staré Boleslavi.
Každý rok jsem byl donucen podstupovat řadu školení, prověrek a jednání.
Navázal jsem spolupráci s firmou vyrábějící protipožární zpěňující nátěry Qualichem a natíral ocelové i dřevěné konstrukce.
Povodně v roce 2002 ukázaly slabiny při zatopení Metra a tak jsem navázal spolupráci s firmou Rox vyrábějící tlakové požární ucpávky i pro ponorky.
Složitost i cena této technologie byla bohužel odrazující.
Můj šéf a majitel firmy mi poskytoval zázemí a finanční krytí.
Doba to byla velmi překotná.
Práce jsem dělal necelých jedenáct let a z malé firmičky se stala v daném oboru jedna z těch větších.
Po mém odchodu z firmy již tyto práce nikdo neprovádí.
A já se vrhl na pomoc při montážích a dovozu pylonových tabulí pro školy.
Tabule jsme vozily z Norimberka a montovaly ve školách po celé České republice.
Po úrazu z autonehody jsem si udělal revizní zkoušky pro plyn.
K tomuto médiu jsem však vztah nezískal a z firmy jsem odešel.
Tak jsem zkusil i pohostinství a koupil menší motorest.
Dnes vím, že to nebyla nejšťastnější volba. Ale díky němu jsem se naučil inzerovat a prodávat nejen nemovitosti.
Ze zajímavostí jsem navštívil úřad práce a byla mi doporučena opravna drobné zemědělské techniky v Braníku.
Ten samý den jsem provozovnu navštívil a druhý den nastoupil.
Zde jsem opravoval techniku pod dozorem obchodníků a něco málo se i za půlrok přiučil.
Pak jsem přemýšlel o mě původní profesi elektrikáře i truhláře.
Ale obchod je snazší způsob výdělku.
A tak teď chodím po rozhlednách a věžích a závidím si, kde všude jsem co viděl.
Velín kolektorů, velín řízení letového provozu, operační sály, archivy s inertním plynem, zázemí letiště, podzemní bunkry.
A aby mi nebylo o víkendech smutno chodil jsem vykupovat do sběrných surovin. Jednak to mělo finanční efekt, ale zde se probudila má sběratelská vášeń v plné síle.
Po loupežnem vražedném přepadení kolegy, jsem tuto rizikovou činnost ukončil.
No a teď jsem byl na kovářském kurzu, zařídil jsem si skromnou kovárnu.
Dělám nábytek ze dřeva, schody ze železa, stěny z malty, cihel i kamení.
Vše si navrhují, kreslím i obstarávám sám.
A tak jsem začal dělat dřevěné sochy.
Pro jejich hnilobou pomíjivost jsem se raději přeorientoval na železo.Stavím nesmyslná dvoukola, včetně dětského.
Do toho opravuji dětem auta, motorky i kola..
Mám sortiment nářadí od sklenáře, truhláře, zedníka, klempíře, čalouníka, instalatéra, topenáře, automechanika, brusiče, zemědělce, zámečníka, pokrývače.
Do toho v noci píšu a přemýšlim.
Taky hodně čtu.
Neumím gramatiku.
Jazyky.
Rád cestuji na motorce.
Není toho málo, ani moc.
Mám kamarády, kteří toho stihnou daleko víc.
Hrají v kapele, pořádají festivaly, provádi po hradech, obnovují turistické značky, hodně kalí cestují jak stěhovaví ptáci, chovají včely, kozy, lyžují atd.
Říká se, že kolika jazyky mluvíš, tolika životy žiješ.
Podobné je to i s řemeslem.
A mohu potvrdit, že desátým může být bída.
Snad ne ta morální.
I dnes půjdu do dílny.
Přivezl jsem totiž věci ze sběrny.
Tak hop vstávej.
Snídaně a jde se na to.