Když jsem byl malý

Když jsem byl malý, moji rodiče se pořád hádali. Teď už jsem velký teď už tomu rozumím.
Maminka pořád na tátu křičela a on to chvíli vydržel, ale potom na ní křičel taky.
Teď už spolu nebydlíme. Já bydlím u táty a někdy jezdím za maminkou, ale to je vždycky táta naštvaný. Nějakou dobu před tím než odjedu mluví o tom jak maminku nemá rád ale mluví vždycky tak abych to neslyšel.
Já to ale stejně vždycky poslouchám a on o tom neví.
Neví taky, že potom v noci brečím do polštáře.
Já si stejně myslím že maminku musí mít alespoň trochu rád, jinak by spolu dřív nemohli bydlet. Jednou jsem to tátovi řekl když jsem odjížděl. On mi ale řekl, že se bojí že si mě tam máma nechá a že už nebudeme bydlet spolu. To já se taky bojím, ale stejně si myslím že si táta vymýšlel, měl při tom totiž mokré oči.
Když potom přijedu k mámě je to úplně jiné než u táty. Táta sice chodí do práce, ale nevydělává tolik peněz abysme mohli koupit všechno co se nám bude líbit. Já si přeju housle a tak si na ně šetřím z kapesného. U mámy ale vždycky dostanu hodně sladkostí a různých hraček, protože máma si vzala bohatého Kryštofa. On se sice nejmenuje bohatý ale já mu tak říkám protože bohatý je. Máma je taky hodně často u moře nebo na horách a potom když jsem u ní, tak mi ukazuje fotky kde všude byla. Vždycky mi říká že můžu příště jet k moři s nimi, ale já radši zůstávám s tátou.
Brzo budu chodit do školy a budu potřebovat nové pastelky.
Těším se na nové kamarády, kteří mi budou vyprávět jaké to je, když se rodiče nehádají.