Dospělost podruhé...

Jen na úvod... Chtěla jsem vypsat svý pocity a úvahy a hádám, že se mi to vůbec nepovedlo:)) Takže jesi to aspoň někdo pochopí, tak to předávám jako inspiraci o napsání něčeho podobnýho v mnohem lepší kvalitě;)

„There can be miracles, when you believe,“ pobrukovala si oblíbenou písničku a zlehka našlapovala bosýma nohama do trávy. Jarní vítr si pohrával s jejími kudrnatými vlasy a paprsky zapadajícího slunce jí zlehka hladily po tváři. Za pravým uchem měla sedmikrásku.
„Idylka,“ pousmála se pro sebe trochu smutně. Ve skutečnosti si odpolední pohodu moc neužívala. Další čtvrtletí se chýlilo ke konci a všichni učitelé chtěli mít známky. Což v praxi znamenalo spoustu testů a zkoušení.
Škola ale nebyla tím pravým důvodem, proč se cítila mizerně. Bylo jí sedmnáct a okolí jí jasně dávalo najevo, že se musí začít chovat dospěle. A to bylo to, co ona nechtěla.
„Proč mají lidé pocit, že s osmnáctým rokem života nastává ta „vážná etapa života“? Proč bych se nemohla občas stále chovat jako puberťačka?“ přemítala nahlas opřená zády o kmen stromu.
Když jí bylo patnáct, toužila po plnoletosti. Teď jí bylo sedmnáct a chtěla zůstat dítětem. Děsila jí představa, že už nebude moct dělat kraviny, nahlas se s kamarádkami smát a zkrátka jakkoli blbnout. Období, kdy tohle všechno bylo povoleno, pomalu končí…
„Dospělost… Co to vlastně znamená dospělost?“ Každý ji definoval jinak.
Přemýšlela o tom, jak si jako dítě hrála. Nikdy nebyla sama, dokázala si vymyslet spoustu imaginárních přátel. V parku k ní promlouvaly stromy, doma zase plyšáci.
„Proč to takhle nemůže být i dneska?“ položila otázku. „Protože se to neočekává. Nikdo si v sedmnácti nehraje,“ odpověděla sama sobě.
Jí ale „hra“ chyběla. Byla snad divná? Možná že i v dospělosti si každý občas svým způsobem „hraje“, ale nikomu to nepřizná.
Lehla si do trávy s rukama nad hlavou a úsměvem na rtech. „Shiny happy people laughing,“ změnila svoje pobrukování na hitovku od R.E.M.
Se zavřenýma očima si představovala, jak vedle ní leží její vymyšlený kamarád z dětství a šimrá ji stéblem trávy v uchu. Za ty roky co na něj nemyslela vyrostl a zkrásněl.
Otevřela oči a rozesmála se. Fantazie je úžasná věc! A tu nám ani v dospělosti nikdo nevezme…