DĚKUJU

Občas se stane taková věc, takový životní zlom. Vlastně jich je spoustu, protože kdyby se občas něco zajímavého v našich životech nestalo, byla by to děsná nuda.

Je sice pravda že životní zlom v podobě nevyléčitelné nemoci není vůbec vítán, ale někteří lidé věří, že jejich osud je předem napsán a smíří se s tím mnohem rychleji než ostatní.

U mě ale nebyl důvod smíření se s nevyléčitelnou nemocí výmysl jakési knihy osudu, kterou píše nějaký bláznivý děda v měkoučkém křesle u krbu a jen tak se pochechtává osudům lidí na celém světě. Tak nějak jsem si to asi vždycky představovala a chtěla jsem také být tím dědulou, který si sedne a jen tak z nudy někomu přichystá na pondělí trapas, na úterý špatnou známku ve škole, na středu třeba seznámení s životní láskou a někomu, někomu možná napíše to co kdysi napsal mně. Napsal do mého řádku, že jednoho dne omdlím a poté mě odvezou do nemocnice kde zjistí moji diagnózu.
„Víš včera jsi neomdlela bezdůvodně, máš totiž takovou nemoc. Jmenuje se cukrovka, neboli diabetes melitus.“, řekla mi kdysi ta sympatická doktorka když jsem ležela na jednotce intenzivní péče. V té chvíli jsem si snad ani neuvědomila, že tato nemoc se nedá vyléčit a budu ji mít až do konce svého života.

Bylo to jedno z nejhorších období mého života. Dva týdny jsem byla zavřená v nemocnici a i přesto, že jsem měla opravdu volnost, bych byla radši kdekoli na světě. Bylo mi jedenáct a musela jsem se toho naučit tolik. Co smím a co je pro mě nebezpečné.

Nevím jak to vůbec bylo možné, ale přes všechny vnitřní pocity jsem se se svým osudem napsaným neznámým dědulou smířila. Bylo to zřejmě díky mé sestřenici. Vždycky jsme se měly rády a navštěvovaly se. Byly to však pouze rodinné návštěvy, které jistě každý dobře zná. Ale po tom, co u mě byla zjištěna cukrovka, jsme se sblížily a ona mi pomohla v nejtěžších chvílích mého života. To ona mě vtáhla zpět. Bez ní bych se se svým osudem nesmířila možná do dnes.
Staly se z nás nejlepší kamarádky a já jsem ráda, že mám někoho jako je ona.

Uplynul nějaký ten čas a ona mi pomohla znovu. Seznámila mě se svým kamarádem a nakonec se z toho vyklubala láska. Opět jsem jí byla nekonečně vděčná…

Miliony slovy bych mohla vyjádřit vděčnost za vše co pro mě udělala, ale někdy méně znamená více a proto stačí jen jedno nejobyčejnější slovo….děkuju