Život se zmetkem

Reklamační oddělení
Tak jsem byl předvolán
Protože jsem byl mnohokrát zmiňován
Jako problémář
Začalo to rodiči
Chtěli ze mě bratra mít
A on je ten kluk úplné jinej
Než ten zdravej, chytrej, hodnej
A pak ti učitelé
Že se prý vůbec neučí
A pak u tabule skučí
Žádný talent na hudbu, výtvarno, jazyky, matematiku, fyziku ..
Nic.
Prostě prázdná dutá nádoba
A pak ty lékařské povinné prohlídky odhalily skolliozu zad, krátkozrakost, podvýživu.
A tak mě přesunuli do zvláštní tělesné výchovy.
Výchovy zaměřené na zmetky.
A šup s ním na učňák
A že prý vymýšlí úplně jiné postupy.
A s učitelkou dějepisu se hádá o dějinách.
A nevěří významu třídního komunistického odboje.
A zpochybňuje igelitovou pláštěnku při jaderném výbuchu.
Dokonce nečte povinnou a doporučenou literaturu.
Nemá rád knižní babičku, Leninovy spisy nesnáší, Marxe nečte.
I ten pilník drží bídně říká mistr z praxe.
A to zapojení je úplně jiné, než námi předepsané.
I když funkční, rychlejší, úspornější.
A pak nástup do práce kde bojoval pozdními příchody za posunutí pracovní doby.
Aby při ní mohl nejen konat, ale i myslet.
A pak přišla změna režimu.
Soukromé podnikání.
A první reklamace z živnostenského úřadu.
A já té úředníci říkám: paní po třiceti letech je to pro mě pocta.
Nemyslíte?
První a jediná reklamace na mé konání.
Ale ona tu není od myšleni, ale od represí.
Vždy po pár letech a nebo i souběžně měním profese.
Elektrikářskou za truhlářskou, požární za revizní, obchodní za ubytovací, restauračni za opravářskou, zednickou, vodáckou, topenářskou, tesařskou, kovářství, pokrývačstvi, opravuji motory, zahradní techniku, elektrické stroje, boty, šicí stroje, navrhuji interiéry i exteriéry, sbírám umění, píšu, kreslím, čtu.
A on ten zmetek, říkají přeci musí kecat.
To není možné.
Ale on ví své.
V jeho hlavě, rukou i archivu je desetitisíce fotek, zážitků a zkušeností, které tam někde má.
A tak tyto nabyté zkušenosti propojuje do celků mimo proud a zvyklosti.
A i já si stěžuji na reklamačním oddělení proč že mi nebyl dán talent pro hudbu, výtvarno.
Pane, zní strohá odpověď. Na co vy si chcete stěžovat?
Víte na jednoho chytrého musí být deset blbců a to jste právě vy, mi říká neúprosným hlasem úředním.
Tak se ptám dál.
Víte, moje hlava nikdy neodpočívá, ve dne v noci běží jako o závod. Nemá vypínací tlačítko off.
A tak propojuji noc se dnem, spánek a sny s realitou.
A pak je to tu to mé polámané a chatrné tělo ke kterému jsem přistupoval bohužel podle doporučení odborníků a ne skušenostem svým.
A nyní přišla doba, že už se nemohu reklamovat ani u rodičů, kteří nežijí.
A jsem reklamačnim úředníkem pro své děti.
A i ti zmetci mají další zmetky.
Jako jsem dnes možná já.
A ten život s nima je lepší než ten s unifikací ať už chtěnou nebo doporučenou.
Ona ta reklamovatelná odlišnost dělá život pestřejší.
A tak se ptám, kam zmizela ta kniha přání a stížností?
Ti moji zmetkove se konečně vybarvují a já jsem za to vlastně rád.
Chápete?