Příběh o Michalovi

Michala jsem milovala už na gymplu.

 

 

Bylo to jako z románu.  Když jsem poprvé přišla na gympl, v šesté třídě, do tzv.primy, setkala jsem se tam s klukem mezi dveřmi ve vestibulu. Byl evidentně starší a mně prolétlo hlavou: na toho nemám. Netuším, proč zrovna tahle věta, ale asi to bylo tím, ze se mi líbil na první pohled.

Usmál se na me. 

 

 

U primy bylo zvykem, že jela na seznamovací kurz. Ani u nás tomu nebylo jinak. Byl tam i jeden kluk, jehož matka učila moji ségru. Když jsme se vrátili ze seznamováku, měli jsme doplnit onu sestřinu třídu do Švédska. Já s mojí nejlepší kamarádkou, se kterou jsme si sedly hned na seznamováku a onen kluk, Lukáš s jeho nejlepším kamarádem, Davidem, jsme odjeli s nimi na sever.

 

Když mi ségra před nástupem na tuto školu vyprávěla o klukovi z její třídy jménem Michal, který je hodný a který by se ke mne prý hrozně hodil, nevěřila jsem jí. Když jsem se ale po nástupu do autobusu směr Švédsko rozjela a zadívala jsem se směrem dozadu, už jsem nepochybovala. Michal, blonďák s modrými očima, mne propaloval pohledem. Byl to ten kluk z vestibulu. 

 

 

Bylo mi dvanáct. Byla jsem poprvé? zamilovaná. Celý týden jsme po sobě pokukovali a když ne, tak jsem na něj myslela. Ja byla drobná brunetka s hnědýma velkýma očima. 

 

 

Michal měl s sebou, asi jako každý v tomto věku, plyšáka. Říkal mu Číman. Měl obrovské hnědé oči a kulatý obličej. V autobuse o přestávce si jednou sedl vedle mě a říkal mi, ze mu připomínám jeho Čímana. Přišlo mi to roztomilé. Dále nosil prstýnek po jeho rodičích. Chtěl, abych si ho půjčila. Nosila jsem ho potom na ukazováčku.

 

 

Ten týden utekl hrozně rychle. Mezi lidmi se poměrně brzo začlo o nás dvou mluvit, až se ke mne doneslo, ze se mě chce Michal zeptat, jestli s ním nechci chodit, ale že se mě zeptá až na trajektu při zpáteční cestě. Nemohla jsem se dočkat. 

 

 

Mezitím ale byla diskotéka. Michal pro mne přišel. Cele tělo mi zvláštně vibrovalo a srdce mi bušilo jako o závod. Protancovala jsem s ním celý večer. 

 

 

Když jsme pak šly večer spát, říkám Kristýně, to jsem ještě s nikým necítila, co jsem cítila na té diskotéce. A ona, co, byla jsi vzrušena? Já ji na to neodpověděla, ale prolétlo mi hlavou, ze vzrušení není to slovo, co jsem cítila, to slovo byla láska.

 

 

A přišel osudný den a onen trajekt. Celou dobu jsem čekala. Ale Michal nepřišel. Byla jsem smutná. Ale musela jsem dělat, jako že nic. Stejně jsem to nechápala, proč to rozhlásil a nakonec nic. Potlačila jsem slzy.

 

 

A pak mi Verca doma řekla, ze Michal za mnou nepřišel kvůli tomu, ze se asi 12tileta holka nechce držet za ruku s nějakým klukem a že si mysli, ze jsme na to ještě mladí. 

 

Ale Michal se nedal. Zeptal se segry, kdy končím trénink basketu a počkal tam na me. Ja ale byla celá zpocena a v hlavě mi proletlo, ze to není zrovna moment, kdy bych chtela, aby me viděl. Bylo mi to nepříjemné. Řekla jsem mu to. Ze vypadam hrozne. On na to, ze to není pravda. Chvíli jsme potom stali před barakem a povídali si. 

Potom byla vánoční akademie, kde vystupovaly všechny ročníky naši školy. My s Michalem jsem ještě vystupovali společně, ve sboru a Michal u toho ještě hrál na housle. Byla to písnička Nothing else matters. Povedlo se nám to. Potom jsme si sli sednout dozadu do druhého patra a dívali se na ostatní. Michal me vzal za ruku. Naše ruce se proplataly a ja cítila každý jeho dotek. Bylo to elektrizujici. 

Na Vánoce jsem potom dostala plyšáka. Medvídka. Jeho prstýnek jsem porad nosila. Ale ja mu tenkrát nic nedala. Měla jsem v hlavě ten trajekt a bála jsem se mu zase odhalit srdce. Michal potom řekl me sestře, ze to vypadá, jako ze o nej zas tak nestojím.  Prstýnek jsem mu vrátila.

 

 

O pár let později…

 

Asi v mých patnácti jsme po sobě začali zase pokukovat. Myslela jsem si, ze spolu začneme chodit, ve škole jsme se drželi o přestávkách za ruce a učitelky nám říkaly, jaký jsme krásný pár. 

 

 

Leč bohužel, zase se nic nestalo. Teda vlastně stalo. Přišla k němu do třídy nová holka, Aneta, a začala mu motat hlavu. Měla sice kluka, ale flirtovat s Michalem jí nevadilo. Takže ani po třech letech se z nás nestal pár. 

 

 

A já si řekla a dost! Nebudu na něj celý život přece čekat. Po tanečních jsem zašla do hospody a dala se tam do řeči se starším klukem jménem Ondra. Byl vtipný a líbil se mi. Skončilo to líbáním. 

 

 

Druhý den mi napsal, jestli s ním nepůjdu na procházku. Řekla jsem si, ze půjdu. A v duchu mi kolovaly řeči, že je to v rámci zachování dobré pověsti. Přišla mi den předtím totiž zprava od jednoho kluka, který si říkal můj brácha, ať se nechovám jako děvka. Kvůli tomu líbání v hospodě. Že to dělala i jeho mladší ségra a že je to hrozný. Po čase jsem se opravdu dozvěděla, že jeho mladší sestra, modelka, se asi 2 měsíce přede mnou taky s Ondrou líbala v hospodě.

 

 

Na stanovenou schůzku s Ondrou jsem přišla o pet minut před. A dalších 35 minut jsem tam čekala. Zhrzená, ze ani nepřišel, jsem se šla podívat do školní hospody. Byly tam holky z gymplu a já si tam dala první cigáro. Brečela jsem, ze nepřišel. A v tom mi zazvonil mobil a v něm byla smska, že odpoledne usnul a zaspal. A jestli chci, tak mi to vynahradí druhý den. Napsala jsem, že ano. 

 

 

Od té doby jsme se od sebe nehnuli. Byli jsme ukázkový  pár plný protikladů, já vzorná školačka, on lajdák, který si občas zahulil. Když byl se mnou, tak to naštěstí omezil. 

Ale hlavně byl vtipný a to mi imponovalo. 

 

 

Ale že bych byla zamilovaná, to se úplně říct nedalo. Měla jsem ho ráda, to jo, přitahoval mě, to taky, ale to něco tam chybělo. 

 

 

S Ondrou jsem chodila osm! dlouhých let. S pauzami. Vždycky jsem se rozhodovala, že to není ono a že si musíme dat chvíli pauzu, ale pak to přišlo a mně se stýskalo. Zvykli jsme si na sebe. 

 

 

Michal si našel zhruba po dvou letech přítelkyni z lyžařského výcviku, kam jezdil mimo školu. Byla o pár let mladší a jmenovala se Klára. Od začátku jsem ji neměla moc rada. Kamarádka říkala, ze vypadá jak sysel. To mi ale bylo jedno, spíš jsem na ni žárlila. 

 

 

Mezitím, co jsem chodila s Ondrou, jsem se více sblížila se spolužákem Tomášem, alias Zíškem. Byl to blonďak s modrýma očima a byl veselý a byla s ním prostě sranda. Jezdili jsme často na různé výlety se školou a my se od sebe nehli. Teda když jsem zrovna nebyla s kamarádkou Kristýnou nebo Martinou. 

 

 

Nakonec to naše přátelství se Zíškem přerostlo v něco víc. Často to skončilo tak, ze jsme se líbali  někde za chatkami. Byla v tom vášeň, tak silnou přitažlivost jsem k nikomu necítila do té doby. Ale když jsme se pak měli bavit o tom, co bude dál, Zíšek říkal, ze neví. Jednou jsem se s Ondrou rozešla kvůli němu, ale rande nedopadlo úplně podle našich představ. Tak jsme to nechali být. 

 

 

Ondra nic netušil. Nebo možná něco jo, ale nedal nic najevo. Když jsme měli jet na nějaké hory, tak ještě řekl Zíškovi, a dej mi na ni pozor. Zíšek zakoulel očima. 

S lidma gymplu jsme jezdivali také na vodu. Bylo to s Vercinou třídou, kde jsme většinou doplnili ja se  Ziskem stav. Bez učitelky. Jednou ale Zisek nemohl, tak ze pojedu jenom ja. Michalova Klára taky nemohla. Tak se nějak dohodlo, ze budu spát s Michalem ve stanu. Docela jsem se na to zároveň těšila i bála. 

Kdyz jsme se ve stanu prevlikali, otočila jsem se, aby na me neviděl. Michal na to zareagoval tak, ze mezi nás postavil hradbu z tašek, aby se nic nestalo. Bylo to divné. Nakonec jsme všechny čtyři dny slušně ulehli a jenom si poprali dobrou noc. 

 

Po nějaké době jsme pořádaly se segrou večírek u nás doma s  hraním. Michal dorazil taky. Ja byla ale nemocná, tak jsem se to snažila jakž takz přežít, ale moc jsem se nabavila. Pak se slo spát a Michal ze bude spát dole na gauci. Najednou mi přišla ve dvě v noci smska, at jdu spát za nim dolu. A ja na to, co bláznis, jsem nemocná. A on na to ze to nevadi, ze ma hříšné myšlenky. Nesla jsem. I když jsem chtela.

 

 

Pak jsem se dostala na vysněnou zubařinu a najednou jsem měla spoustu jiných kamarádů. Zíšek mi v prváku řekl, jestli s ním nepůjdu na kafe. Šli jsme do jedné kavárny na Náměstí Míru. Byla jsem zvědavá, co mi chce, ale to, co mi řekl, mi vyrazilo dech. Prý ze už se nemůžeme dál vídat a musíme s tím přestat. Že mám přítele a tohle se nedělá. Byla jsem v šoku. Ukápla mi slza. Myslela jsem si, ze se mi zhroutil svět. Potřebovala jsem ho. Ondra mi to nemohl dát, to, co mi dával Zisek. 

 

 

Bála jsem se, co bude dál. 

 

 

Michal pořád chodil s Klárou, ale když byla nějaká akce, kde jsem byla já, tak chodil za mnou. Kláru s sebou nebral samozřejmě. 

 

 

Jednou takhle na mojí oslavě mě Michal zatáhl do koupelny a začal me tam líbat. Nechala jsem se. Byl to přeci Michal! Hladil me na prsou a já mu to dovolila. V tu chvíli jsem si ale uvědomila, ze už k němu nic necítím. Bylo to úplně bez náboje. Ondra byl o něco dal za dveřmi.. Pak nám tam někdo vtrhnul a my se odtáhli. Po chvíli jsme se zase vrátili mezi ostatní.  

 

 

Druhý den jsme si psali a ja mu píšu, co to mělo znamenat, jestli mu na tom záleží a on na to, ze byl opilý a v opilosti se znásobilo to, co chce dělat prý za střízliva . Ale že Kláře nic neřekne. Řekla jsem si, Ok, tak jsem aspoň vyléčená. 

 

 

Kdyby se to už neopakovalo, tak bych si řekla, ze jsme ten náš vztah nevztah takhle ukončili. Ale až moc casto mi od Michala chodily zprávy ve dvě nebo tři v noci něco v tom smyslu, ze ma na me chuť. A  byla další akce a on za mnou zase běžel na záchod. Ségra to viděla a odtrhla nás, když jsme se začali líbat.  V tu dobu už měl Michal pověst proutníka, ale Kláru pořád měl. 

Moje sestrenka Klarka měla svatbu. Michal ji tam měl hrát a zpívat. Bylo to na takovém statku u Prahy. Ja zrovna neprozivala nejlepsi období, chodila jsem na terapie a praci jsem měla zkrácenou. Nějak jsem si ještě netroufala na fulltime job. Michal poté, co odzpival, si sel ke mne sednout. Prý co v praci a tak? Nebyla jsem moc sdilna, přišlo mu to zvláštní, ale ja mu nechtěla říkat, ze chodím na ty terapie. S Ondrou už jsem nechodila. Rozešli jsme se. Bylo to po tom, co jsem se zamilovala a třičtvrtě roku chodila se spolužákem ze školy Honzou, se kterým jsme se taky nakonec rozešli. 
Ale teď zpět k te svatbě. Nakonec jsem ji s Michalem celou protancovala. Bylo to hezke, naše těla se ladné pohybovala do rytmu a my měli oči jen pro sebe. Trochu me to pomohlo od mých psychických strasti. Věděla jsem, ze když půjdu ven po skončení svatby, něco tam s Michalem budu mít. Věděla jsem, ze tam stojí. Ale ja nechtěla . Nebyla jsem ještě připravena. 

 

 

Na terapie jsem nakonec přestala chodit, protože terapeut byl trochu zvláštní a myslím, ze me jednou nenapadne pozval na rande a to jsem nechtěla. Pracovala jsem v jedné zubařské firmě po škole. Michal mi napsal, jestli bych se nechtěla podílet na přípravě jednoho zubařského programu. Řekla jsem si, proč ne. Pozval mě do vinárny Na břehu Rhony. Povídali jsme si o zubech, a pak i o jiných věcech. Nakonec jsme si řekli, ze už půjdeme domu. Uprostred chodníku jsem se najednou otočila a řekla jsem, a to je jako konec? Byla jsem sama a byl to Michal. A Michal mě začal líbat. Šli jsme k němu do kanceláře. Vytáhl karimatku a došlo na sex. Nebyly v tom něžnosti. Nedokončily jsme to. Řekla jsem, ze nemůžu. A on na to, tak ani jeden z nás. Vystřízlivěla jsem z něj. Už po několikáté. Myslela jsem si, ze s Michalem to bude milování, ale opak byl pravdou. Bylo mi to lito. Asi v pet rano jsem odešla. Jenom mi nabídl džus a vyprovodil me.

 

 

Po týdnu mi napsal, jestli budu pokračovat v tom programu a jestli nevadí, když to vždycky skončí jako posledně. Řekla jsem, že v tom nechci pokračovat. 

 

 

Asi po dvou letech..

 

Tatka pořádal večírek, kde hrál a zpíval a u toho tam prodával i svou knížku, kterou před nedávnem vydal. Michal tam zpíval také. Zmínila jsem se už, že má úžasný hlas? 

Po koncertě jsme všichni šli domů a mě napadlo, ze se může pokračovat u mě. Šel Ondra i Michal. Ondru jsem potom vyhodila nenápadně, protože bydlel kousek ode mě. Michal zůstal přes noc. Vyspali jsme se spolu. 

 

 

Při aktu mi ukápla slza. Michal se ptal, ty brečíš? A ja na to ne, pokračuj. Když jsem rekapitulovala svoje pocity, zjistila jsem, že to byla slza úlevy. Že jsme konečně spolu. Druhý den ráno jsem zaspala do práce. Prý mi zvonil budík, ale zamáčkla jsem ho a řekla jsem, ze nemusím vstávat. 

 

 

V tom mi zvonil telefon. Zvedla jsem to se sebezapřením. V telefonu se ozvalo, paní doktorko, kde jste, máte na křesle pacienta. A já na to, paní recepční už jedu, budu tam za dvacet minut. Pacient zůstal na křesle. 

 

 

Michal nemluvil, proste jsme šli až téměř běželi a pak se rozloučili. Nic jsme si nenapsali. 

  

 

Ja na to ale nemohla přestat myslet. Michal normálně dál chodil s Klárou.

 

 

V létě bylo potom hraní, kde Michal zpíval. Bylo to moc hezké. Ráno mi pak mamka říká, ze ji v noci někdo pozval na rande po smsce a že neví, kdo to byl. Já na to, že je hustá, že má nápadníka. No nakonec se ukázalo, že to byla sms pro mě od Michala. No nic, tak se sekl chlapec. Zasmáli jsme se tomu.

 

 

 Za čtvrt roku se narodila ségře holčička.  Bylo zapíjení a já jsem tam byla taky. Michal přišel. Bylo to, jako bychom byli pár, Michal mi opilý ležel na klíně a já si říkala, že jsme jak manželé po dvaceti letech. 

 

 

Nenapadlo mě nic lepšího, než je zas přizvat k sobě domu. Spal tam Michal, dále sestry manžel v kuchyni a jiný Ondra v obýváku. Michal se tu choval, jako by to bylo jeho. Nějak jsme se trosku pohádali a Michal že se jde umýt. Tak jsem mu podala ručník s tím, že je teda čistotný a on na to: a to chceš abych ti smrděl? Tak jsem sklapla. Šel spát automaticky do ložnice. Vyspali jsme se spolu. Nad ránem vstoupil švagr do ložnice. Uviděl tam mě s Michalem v objetí nahaté. Zavřel dveře a odešel. Čekala jsem dlouho, než odejde i Ondra č.2. Šla jsem jako že na záchod, ale on pořád spal. No nakonec kolem jedenácté odešel. Ráno jsme si povídali. Michal říkal, ze Kláru podvádí jen se mnou. Říkalo se o něm tenkrát bůhvíco, proto me to zajímalo. 

 

 

Michal zůstal. Měla jsem tam rozdělaný regál, ještě nesložený a Michal mi řekl, ze ho postaví. Byl hrozne šikovný, šlo mu to od ruky. Za půl hodiny byl složený. K jídlu jsem nic neměla. Nabídla jsem mu aspoň čokoládu Merci. 

 

 

Potom jsme se rozhodli, že už půjdeme, ale švára si u mě zapomněl kytaru. Nesla jsem ji na zádech, Michal se nenabídl, že by mi ji vzal. Rozloučili jsme se letmým polibkem a zamáváním. 

 

 

Za pár dni měl Michal narozeniny. Napsala jsem mu zprávu a on mě pozval na jeho oslavu. Byla komorní, Klára tam nebyla, protože byla na Erasmu. Já ho v tu dobu už hodně milovala. Chtěla jsem mu dát jako dárek čokoládu Merci, jako že mu déěkuju za nás  a připomenout mu jeho snídani. Dárek jsem mu ale nepředala ani nevím proč. 

 

 

Bylo tam pár lidí od něj. Postupem večera se všichni docela dost opili a pořád připíjeli jeho kamarádi na Kláru. Bylo mi to nepříjemné. Když jsme odcházeli, tak říkám Michalovi, jestli jde domu. A on mi odpovídá : a to není u tebe? A já na to ne není. Naštvala me to, že tam všichni celý večer mluví o Kláře a on jako by nic a pak chce jít zase ke mně. Odjela jsem s jeho kamarádem taxíkem, protože jsme měli stejnou cestu. 

 

 

Michal mi pak druhy den píše, ze prospal celou noc na lavičce v parku. Bylo mi ho líto. 

 

 

Chtěla jsem se s ním ještě sejít, že mu předám ten dárek, tak jsem mu navrhla jeden večer, úterý, na schůzku. Souhlasil. Chtěla jsem nás a všechno probrat. 

 

 

Mezitím jsem navštívila ségru a její malou holčičku. Nějak jsme se bavili a já jen tak už nevím proč, říkám, ale já si myslím, ze se kluci dokážou změnit. A ségra na mě: jestli si myslíš, že se Michal kvůli tobě změní, tak se šeredně pleteš! Zařvala. Mně  jako by mi někdo vrazil dýku do zad. Já jsem začala brečet potichu a klepat se.  Ani jsem jí neřekla, co spolu máme. Nevím, jestli to věděla. Myslela jsem si, že jí to pověděl Tom.

 

 

Místo schůzky jsem se v práci přestala soustředit a pořád jsem myslela na nás, že je to všechno špatně po tom rozhovoru se sestrou. Doma jsem brečela. V práci si toho všimli a skončila jsem na psychiatrii v krizovým centru na čtrnáct dní.  

My s Michalem už jsme se nikdy nesešli ani si o tom nepopovídali. Ja to zkoušela, napsala jsem mu, že bych mu ještě dodatečně chtěla dát ten dárek a on, že se uvidíme na Ondrově oslavě na Apachi. Oslava trvala dva dny a my jsme se s Michalem minuli. Zatímco já už odjížděla, on teprve měl přijet. Ondra se tomu zasmál, jak to vyšlo. 

 

 

Až půl rok před jeho svatbou jsem mu to napsala, co se tenkrát stalo. Chtěla jsem, aby to věděl. Napsal, že ho to mrzí.

 

 

Nakonec si Kláru vzal. Má s ní dítě. A já si někdy říkám, jaké by to by to bylo, kdyby…