Očekávání

Mám nebo nemám. Byli doby, kdy toto za nás řešila sedmikráska, jenž postupně svým odtrháváním okvětí na tuto otázku odpověděla. Je zima to si budu muset poradit sám.
Radím se ze svými prožitky, svědomím. Váhám jako dobře vyvážené váhy. Mám rád jednoznačné odpovědi tedy ano či ne a tak to je hodně dlouho nezodpovězená otázka. Já odpověď ve skutečnosti nehledám, znám ji.
Jsou věci příjemné a i ty druhé. Je pochopitelné, které vyhledávám.
Něco mne varuje, říká mi nedělej to.
To druhé je úsečnější a radí jdi do toho výš jaké to je.
Nejsem moc silný abych pokušení odolával.
Tělo velí a já mozek dávám příkaz ke splnění touhy.
Oči předají podnět ke zpracování
Čich vůni do našeho podvědomí a to je tam nějakým zázrakem uchová.
Ruce hmatem předmět zájmu obklíčí a signály vyšlou pod tu kůru mozkovou.
Mozek to zpracuje, signál k němu putuje. A on již mozkem není.
Ulehnu vedle ní, tělo prozkoumám, zvědavost ukojím.
To nekončí jen nemám čas to dokončit tak snad někdy příště.....
A čas k tomu přišel, mám jen jej.
Je mi z toho smutno nyní, proč jen nyní.
Mám velký marasmus ve svém životě. Vlastním mnoho, jen ženy ne.
Zbavuji se všech těch břím, to pro jednoduchost žití.
A očekávám pěkné čisté žití.