Stíny minulosti - Kapitola 1: Nečekaná návštěva

Když Markéta otevřela dveře svého bytu, netušila, že ten den změní celý její život. Vracela se z práce unavená a těšila se na večer strávený s knížkou a šálkem čaje. Všední čtvrteční večer neměl skrývat žádná překvapení. Ale jakmile vstoupila do obývacího pokoje, všimla si, že na pohovce někdo sedí.

Byl to muž středního věku, s prošedivělými vlasy a unavenýma očima. Měl na sobě starý, ale pečlivě upravený kabát, který vypadal, jako by ho nosil už mnoho let. Markéta ztuhla. Neznala ho, a přesto jí připadal povědomý.

"Promiňte, ale kdo jste a co děláte v mém bytě?" zeptala se nervózně, zatímco jí srdce bušilo jako o závod.

Muž se na ni unaveně usmál a pomalu vstal. "Jmenuji se Pavel," řekl tiše. "Myslím, že bychom si měli promluvit."

Markéta byla na okamžik paralyzovaná, ale pak zavřela dveře a udělala pár kroků směrem k němu. "Jak jste se sem dostal?" pokračovala. "A proč bych vám měla věřit?"

Pavel si povzdychl. "Je to dlouhý příběh, ale začnu tím nejdůležitějším. Jsem váš otec."

Ta slova Markétu zasáhla jako blesk. Věděla, že její otec zmizel, když byla ještě dítě. Matka o něm nikdy moc nemluvila a všechny pokusy zjistit pravdu skončily bez úspěchu. Teď tu stál před ní, muž, kterého nikdy neviděla, a tvrdil, že je její otec.

"To není možné," zašeptala. "Můj otec... zmizel před dvaceti lety."

"Ano, vím," řekl Pavel. "A právě proto jsem tady. Chci vám vysvětlit, proč jsem musel odejít. Je čas, abyste znala pravdu."

Markéta se posadila do křesla a hleděla na muže před sebou. V hlavě jí vířilo tisíce otázek, ale jedna z nich byla nejpalčivější. "Proč teď?" zeptala se. "Proč jste se vrátil po všech těch letech?"

Pavel se posadil naproti ní a pohlédl jí do očí. "Protože minulost nás vždycky dostihne, Markéto. A teď je čas, abychom se jí postavili společně."