Markéta se snažila vstřebat šokující zprávu, kterou jí Pavel právě sdělil. Otázky se vynořovaly jedna za druhou, ale věděla, že potřebuje čas, aby je všechny promyslela. Zatím se musela soustředit na to, co jí Pavel chtěl říct.
"Řekněte mi všechno," požádala ho a zhluboka se nadechla. "Začnete od začátku."
Pavel se opřel o pohovku a začal vyprávět. "Když jsem odešel, bylo to kvůli věcem, které jsem nemohl kontrolovat. Bylo to nebezpečné pro mě i pro vás. Pracoval jsem pro organizaci, která se zabývala velmi citlivými záležitostmi. Nešlo o obyčejnou práci - byla to práce, která ohrožovala životy."
Markéta na něj hleděla s otevřenými ústy. "Jaká organizace?" zeptala se.
"Něco jako tajná služba, ale ne úplně. Byli jsme menší skupina, která měla za úkol chránit určité informace a osoby. Tehdy jsme se dostali do konfliktu s velmi nebezpečnými lidmi. Bylo jasné, že pokud zůstanu, vy a vaše matka budete v ohrožení."
Markéta pocítila směsici hněvu a pochopení. "Takže jste odešel, abyste nás ochránil?"
Pavel přikývl. "Ano. Ale po celá ta léta jsem vás sledoval. Věděl jsem, že jste v bezpečí, a to mi dalo klid. Nyní, když jsou ti, kteří nám hrozili, pryč, cítím, že je čas se vrátit a pokusit se napravit, co jsem ztratil."
Markéta byla zticha. Snažila se pochopit, jaký život její otec vedl a jaké nebezpečí jim hrozilo. "A co teď?" zeptala se. "Co máme dělat?"
Pavel se k ní naklonil. "Potřebuji vaši pomoc. Věřím, že zůstalo něco, co musíme najít. Něco, co může změnit nejen náš život, ale i životy mnoha dalších lidí."
Markéta se zamyslela. "A co je to?"
Pavel se usmál. "Klíč k tajemství, které jsem chránil. Je ukrytý na místě, které znáte. Musíme tam spolu jít a najít ho."