Markéta nemohla usnout. Myšlenky na jejího otce a tajemství, které skrýval, jí nedaly pokoj. Rozhodla se, že pokud má zjistit pravdu, musí se do toho ponořit naplno. Ráno se probudila odhodlaná.
Pavel jí vysvětlil, že klíč je ukrytý v domě její babičky, který stál na venkově. Dům byl už léta opuštěný, protože babička zemřela a nikdo se o něj nestaral. Markéta si vzpomněla na své dětství strávené v tom domě, na zahradu, kde si hrála, a na staré stromy, které jí připadaly jako strážci tajemství.
Když dorazili na místo, dům vypadal zanedbaně a pustě. Pavel vytáhl starý klíč a odemkl hlavní dveře. Uvnitř bylo chladno a prach pokrýval nábytek. Markéta cítila směsici nostalgie a smutku, když procházela místnostmi, které kdysi tak dobře znala.
"Musíme najít starou truhlu," řekl Pavel. "Měla by být v podkroví."
Vyšli po vrzajících schodech do podkroví, kde skutečně našli starou dřevěnou truhlu. Pavel ji otevřel a vytáhl z ní několik starých dokumentů, fotek a deníků. Mezi nimi byl i malý, kovový klíč.
"To je on," řekl Pavel. "Teď musíme zjistit, co otevírá."
Markéta vzala klíč do ruky a cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz. "A co teď?" zeptala se.
Pavel se na ni podíval. "Teď musíme zjistit, kam ten klíč patří. A to znamená další cestu. Ale tentokrát už nebudeme sami."