Lichotit ženám

Bych předešel klevetivým řečem, zde jsem pouze vypravěčem.
Jak jsem koupil však neprodávám.
Přidal jsem trochu pozlátka, vlčí poetiky a pomsty.
Popravdě, není vůbec sladká.
Kdo četl „Nesmířenou…“, ten ví...
Ale číst ji nemusíte, milí hosté,
to už také patří minulosti.
Stalo se to sousedovi…
Potkali jsme se náhodou na benzině.

To víte, ty cesty, motory a mlýny... svině.

Úvodní řeč sousedova,
co přijal kamaráda z Prahy, bývalého spolužáka,
jako hosta převzácného. Raději vynecháme...
Byla totiž mnohem kratší a více _než méně (s) prostá.

„To jsem si dal s tou tvojí bývalou.“
„Teď už NAŠÍ bývalou snad myslíš…?“
„Je na prachy a do větru ta kur…“
„Jo, západní vítr a drahé kovy. Stříbro, zlato, diamanty…“
„Žes mi tenkrát palici nerozbil?“

„Chtěl jsem, … ale tohle tě víc bolí, sousede…“

„To jsi nemohl ani tušit.“
„Víš, co miluješ a co nenávidíš.“ "Co jsi chytil a s vodou pouštíš.."
„Nemachruj.“ „Pálava, víno, slivovice, všechno málo pro ni…“
„Parfémy z Paříže, vzácné oleje a krémy,
… lanýže, mladá a zelenější zelená tráva, jo to jí voní...“

„Do řiti s tím!“
„Tam to také chtěla…“
„No, s pánem Bohem.“
„A s tebou také, sousede.“


Lichotit ženám

Bývalý spolužák, co po studiích zůstal v Praze. Na výletě v Mikulově. U „kámoše“ ve vinařství a sklípku. Přijel mrknout na jeho úrodu vína a novou holku:

Odešla na záchod…

„Tak co, kamaráde?“
- „Vynikající.“
„Myslím Ji…“
- „Další sklenku by to chtělo.“
- „No, taky dobrá.“
- „Slunečně letně jiskřivé...“
- „Sedí na všechno, co ses ptal.“
„A nepřipomíná ti někoho?“

- „Trochu.“
„Mě totiž taky.“
„Myslíš stejného člověka, jako já?“
- „To asi ne.“
„A teda…?“

- „Velikonoční vajíčko, _to čokoládové.“
„Co, cože…?“
- „No, samý lesk, stříbro a barva.“
- „Krásná, sladká, nenaplněná…“
- „Přesně jak to vajíčko.“
„Tý vole, tóós přehnáál, kamarááde!“

Nejdřív byl uražený a pak se nasral.
Nebo to bylo jinak? _Opačně?
Poslal ho do hajzlu.
Tak tam teda šel...

A ke všemu vínu a jeho pravdě,
Ona ho už opouštěla. Plíživě a lačně.
Dávno předtím, než přeskočila jiskra.
Po krátkém zaklepání, mu vyšla vstříc.

Dřív, než trefíš první ránu
a Tvé Slunce zajde uprostřed noci.

„Shoříš v Pekle, Hajzle!“
- „Andělé nejsou, jsou jen ovce nebo Vlci.“
„Kamarád se vždycky najde.“
- „Z cizího se nekrvácí.“

Každá mince, mívá hranu, rub i líc.
A lichotit ženám _se nevyplácí.