Balneum (část 2.)

II. Odjezd

 

  Erin hned po probuzení přivítala nehezká bolest hlavy. Taková ta štiplavá a strašlivě vtíravá. Posadila se na hranu postele a čekala, až se její tělo zaplaví alespoň troškou energie. To se nestalo, a tak se odbelhala do kuchyně uvařit si kávu. 

  Pořád měla takový zvláštní pocit, že je dnešek ode všech posledních dnů něčím vyjímečný, ale za Boha si nemohla vzpomenout čím. Bezprostředně po tom, co si postavila vodu ji poklepala Suzi po zádech.

  “Mám hlad.”

  “To já taky. Vem si zbytky z toho, co včera dělal Ret.”

  “To nechci.”

   Erin se otočila zpátky k lince a v duchu počítala do pěti. Pak se zhluboka nadechla. “Tak lupínky s mlékem?”

  “Jo.”

  “Tak si je udělej.”

  Suzi se na ni podívala přesně tím pohledem, kterým se dívá na matku a Shreta, když se jí něco nelíbí a přijde jí to až absurdní, že není po jejím už jen z principu.

  “Co?”

  “Ale já to sama neumím.”

  “Tak se to naučíš.” A pokrčila oběma rameny. Pak se znovu otočila k vodě a zalila si kávu. “Budu venku.”

  “Kde venku?”

  “Bože..., na terase.” Řekla už skoro ve dveřích ven z kuchyně. 

  Ráno bylo krásné. Typické podzimní. Ptáčci vysoko ve štíhlých stromech zpívali a tvořili Erin společnost. Na obloze skutečně ani mráček, pouze lehký větřík odháněl začínající teplo z poměrně horkého slunce. Matka asi spala. Zjišťovat se jí to však nechtělo. Nač si kazit tak krásné ráno, pomyslela si a lokla kávy. Byla odporná. Možná proto, protože jsem jí vařila já, napadlo ji. Trochu se nad tím pousmála, tedy jen konečky rtů, a pila dál, dokud nebyla ta černá břečka celá pryč. 

 

 

  Sheret se naposledy ohlédl zpátky k oceánu, usmál se a pozvedl hlavu k jasnému slunci. Vteřinku se jím nechal opálit a vydal se k domovu. Po cestě a těsně před domem ho zastavil soused.

  “Dobré ráno Sherete.”

  “Zdravím pane Bucksi.”

  “Jen připomínám, že dnes kácím ty stromy.”

  V tu se Sheret rozpomněl. Jak na to jen mohl zapomenout. Rychle vytáhl z kapsy telefon a koukl se do diáře. Opravdu, dnes. 

  “Ještě, že jste mi to připomněl, díky.”

  “Pilu startuju tak po obědě, takže…”

  “Jasně, ještě jednou dík.”

  Ani si nepodali ruce, jen na sebe mávli a dali se každý svou cestou. Suzi, která si kreslila zvířatka na příjezdovce, je viděla a asi už tušila. 

  “Bereš mámu pryč?”

  “Jo.”

  “Můžu jet s vámi? Prosííím.”

  “Nech maminku odpočinout, už tak je to pro ni dost náročné.”

  “To tu budu zase s Erin? Vždyť se budu nudit Rete, prosíím.”

  “Ne Suzi.”

  “Ach jooo.” Pronesla sklesle a zahodila žlutou křídu daleko do trávy.

  Sheret šel vzbudit matku, ale jak procházel chodbou, v okně si všimnul Erin, která seděla v okně a kouřila. Na chvíli, byť nečekaně, se v něm objevil kousek soucitu a touhy se k ní připojit. Nechal tedy matku matkou a vyšel na terasu, která byla vzadu za domem hned naproti prudkému, stromy zarostlému srázu. 

  “Dobré ráno.”

  “Dobré.”

  “Máma ještě spí?”

  “Asi jo, ještě jsem ji neviděla.”

  Sheret si sednul na houpačku vedle ní.

  “Chceš taky?” Nátahla k němu ruku s otevřenou krabičkou Cammel.

  “Neodmítnu.”

  První potáhnutí bylo vždy nejpříjemnější. Jakoby všechno, sice jen trošičku, utichlo. 

  “Bucksovi dneska stínaj.”

  “Sakra, a já si říkala, že dneska něco je. Kde jí bereš?

  “Asi k Lennyho Vršku. Minule se jí tam líbilo a má tam krásné scenérie pro malování.”

  “Na jak dlouho?”

  “Zítra večer budeme zpátky. Zvládneš to to se Suzi.”

  “Nějak to dáme, neboj.” A pokusila se o úsměv, protože jí zabylo Shereta trošičku líto. Kvůli tomu, jak je teď vše na něm, o vše se musí postarat sám a nikdo mu za to nikdy nic neopětuje.

  “Seš frajer brácha, fakt že jo.”

  Sheret se na ní mile podíval a pak mlčeli a kouřili. Klid však dlouho nesetrval. Po pár příjemných minutách se totiž ve dveřích na terasu objevila Suzi. 

  “Máma je vzhůru.”

  Sheret a Erin se nejprve otočili na Suzi a potom zpátky na sebe. Jako dlouholetí manželé si předali informaci pohledem. Fakt, že nejpříjemnější část dne je u konce. 

  “Už jedete Rete?”

  “Za chvíli Suzi. Běž říct mámě, ž jí beru na výlet, tak ať se sbalí.”

  “Fajn.” Řekla a utekla zpátky do domu.

  “Nevíš kde má náhradní protézu? Včera si tu jednu strašně umazala.”

  “Myslím, že někde ve skříní, tam u hokejek.”

  “Okey, kouknu tam.” Pak se jakoby namáhavě postavil a sáhl do zadní kapsy pro peněženku. Z té vytáhl asi dvacet dolarů a podal je Erin. “Na jídlo.” Erin nic neříkaje po nich skromně a pokorně sáhla a poděkovala mu tím, že je společně s pokrčenou paží a obočím vyzvedla jakoby na nějaké už dobře zažité gesto. Pak se Sheret ještě otočil.

  “Máš s ní nějaké plány?”

  “Vezmu ji na pláž.”

  “To bude fajn, tak opatrně.”

  “To víš.” Pak dokouřila cigaretu a vrátila se dovnitř. 

 

 

  Dobré ráno mami. Pozdravil ji Sheret, když ji uviděl v kuchyni jak popíjí kávu a snaží si namazat chleba máslem. 

  “Ukaž, pomůžu ti.”

  “Ty jsi ale tak hodný synek.”

  “Říkala ti Suzi, že dneska jedeme na výlet?”

  “Ano.”

  “Těšíš se?”

  “Nevím. Kam pojedeme?”

  “Na Lennyho Vršek, tam, kde se ti to minule tak líbilo. A vezmu ti barvy a plátno a štětce a můžeš malovat klidně celý den.”

  “Nechci malovat.”

 “Tak si dáš koupel. Vzpomínáš, jaký je tam byl super wellnes, no ne? Navíc, budu tam s tebou, takže si můžeme zajít na večeři, jen my dva. No nezní to skvěle mami?”

  “Asi ano.”

  “Vzala sis dneska léky mami?

Mlčela.

  “Víš, že je musíš brát pravidelně, žejo?”

 Pořád mlčela.

  “Pomáhají ti.”

  Když mu došlo, že to dnes úplně růžové nebude, sám si udělal kávu, nacpal do matky léky  a pustil se do balení. Náhradní protézu se mu najít podařilo, ale matka ji neměla ráda. Co ti na ní pořád tak vadí, vždyť je sakra úplně stejná! Občas si vzpomněl, jak to s ní bylo z počátku k nevydržení. Skutečně jako s malým dítětem. Pokaždé, když si na něco podobného vzpomněl, zabylo mu úzko. Matka si toho už tak dost prožila a vždy, když na ní zvedl hlas “oblíbený syn”, šlo ji vidět na očích, jak je smrtelně raněná. 

  “Chceš si tu ruku nasadit hned, nebo ti ji mám sbalit?” Matka nereagovala.  “Mami?”

  “Sbal ji.”

Tak to tedy udělal. Připravil ke vchodovým dveřím plný cestovní kufřík a silným hlasem přes celý dům zavolal na matku, že je čas jít. Matka se apaticky dobelhala přes chodbu až ke dveřím kde kromě Shereta čekala i Suzi.

  “Ahooj mamíí.”

  “Ahoj, ahoj sluníčko. Poslouchej Erin ano drahoušku?” Pak křikla směrem do horního patra na Erin.”

  “Pojď sem Erin!”

A ta přišla. Loučit se však nehodlala. 

  “Jo?”

  “Dej na ní pozor, nic nebezpečného jasný? A hlavně ať se po osmé nedívá na televizi. To by bylo aby můj brouček zahlédl něco nepřístupného, že jo sluníčko.” A pohladila přitulenou Suzi po krátkých vlasech. 

  “Jasně, měj se.” Otočila se a snažila se rychle zase vypadnou nahoru.

  “Počkej.”

  Na třetím schodu se zastavila a ještě pořád otočená zády k nim protočila obě oči.

  “Ano?”

  “Mám tě ráda. Tak jdeme Rete.”

  Matka vyšla ze dveří jako první. Sheret se pohledem rozloučil s Erin a objal Suzi. “Tak teda zítra večer.” 

  “Jo,” reagovala Erin, “a už běžte než ty pily nastartujou.”

  Pak se dveře zavřely a dvě sestry zůstaly nehybně stát. Jedna na schodech, opíraje se o dřevěné zábradlí. Druhá s pohledem upřeným do zavřených dveří. 

  “Pusť si telku, odpoledne zajdem na pláž, co ty na to?”

  Suzi se pomalu otočila, podívala se na Erin, kývla a šla do obýváku pustit si televizi. Erin ještě chvíli zůstala stát na tom třetím schodu. Hlavou ji projelo pár prázdných myšlenek. Když odezněly, nadechla se a lezla vzhůru.