Odcházení a strach

Odcházení a strach
Náš nezvladatelný dvanáctiletý pes chřadne.
Náhle mu dělá potíže chůze, ležení, štěkot, jídlo.
Jeho nezapomenutelné kousky s odchytem drůbeže, neschopnost jít nás vodítku, soustavné zdráhání, neochota jít k veterináři, na návštěvu nebo do auta
Má rád nás a naše děti, vnoučata.
Jeho smutný pohled mě velmi zasáhl.
Není to první ze psů, který nás opouští.
Tento nás svým adhd chováním neustále
překvapoval.
Udatně chránil náš pozemek před vetřelci.
Včera jsme si spolu hleděli do očí a já v nich viděl tu oddanost a důvěru, kterou k nám má.
Hladil jsem jeho pohublé tělo a v duchu k němu mluvil.
Při vyslovení svého jména zbystřil a snažil se otevřít blednoucí oči.
Ano, v tuto chvíli vše odpuštěno a máme tě moc rádi.
Chci abys to ty náš věrný příteli věděl.
Vím, že jsi to neměl s námi vždy lehké.
Ani my s tebou.
My, kteří si tě nevybrali na které jsi zbyl.
Několikrát jsi byl předmětem mých povídek.
Rád jsem si je po sobě četl a až teď vím, že jsi ten děj psal za mě.
Věřím, že psi mají duši, rozum, oddanost a touhu.
Nemají řadu lidských negativních vlastností.
Doufám, že se do rána vzpamatuješ a budeš tu s námi ještě řadu dnů.
Nechci tě nechat trápit.
Vím jak je to těžké to rozhodnutí, ten pocit.
Važme si těch blízkých a oddaných kamarádů co mají svoje místo, boudu, křeslo, postel.
Máme soustavně již 37 let psy.
Prvního jsem chytil na dálnici, druhého koupil od myslivce, třetí nám byl darován pro svoji nezvladatelnou povahu, čtvrtý byl výlupek koupený, pátého se šestým nám přivedla dcera po stěhování.
Jedním z nich si ty.
Náš věrný příteli.