U nebeské brány

Anotace: Pro odlehčení...

 

Sedí si takhle slunného rána svatý Petr u nebeské brány, na kterou se zanedlouho ozve další naléhavé klepání. Než mu začne další ranní šichta, rozhlíží se spokojeně po krajině z načechraných obláčků a nasává vůni čerstvého jitra, jež Bůh přichystal, jak v nebi, tak i na zemi.

U pravého křídla anděla se zničehožnic zjeví bedna, jakýsi automat, který má začít vydávat pořadové lístky pro nově příchozí, ucházející se o své místo v nebi. Svatý Petr se podiví a chvíli přemýšlí, co to má vlastně znamenat.

„I tady v nebi musíme jít s dobou", ozve se Boží hlas v uších svatého Petra. „Lidi jsou netrpěliví, pořád by někam spěchali. A vysvětluj jim neustále, že jsou u svého cíle. Jeden už by nad tím zlomil hůl."

„Svatý Otče, ještě abych tady kromě lidského svědomí začal řešit, jestli jeden druhého nepředběhl v pořadí, zase práce navíc. Nepostačí tabulka na vratech zvenčí?"

 

PS: Nestrkejte se, nepředbíhejte, na každého se dostane. 

 

Jen co dozní Boží slova v andělských uších, už se ozývá první zaklepání na vrata. Svatý Petr mávne rukou a dveře se otevřou. Na prahu stojí starý pán, sedmdesátník a mírně rozčarován sleduje s úžasem, kam se to dostal.

 

„Děkuji ti pane Bože, že jsem v nebi. Bál jsem se pekla jako čert kříže," stařík se pokřižuje.

„Ještě neděkuj, nejdřív pořadové číslo a tady si sedni na jeden z obláčků. Vyčkej, než tvé pořadové číslo vyzpívá nebeský sbor."

„Děkuji, pane anděli…. A kde ten sbor je, jak poznám, že jsem na řadě?"

„Jsi v nebi, tady se zázraky dějí na počkání."

„Bzzzzzm…," lístek s pořadovým číslem jedna.

„Tak to máš štěstí, to budeš rychle na řadě."

 

Za nebeskou bránou se během chvilky utvořila fronta a vrata se nestíhají ani na moment zavřít. 

U pořadníku se zastaví čtyřicátník a civí na svůj pořadový lístek. Svatý Petr si toho všimne a vyzve muže, aby mu sdělil, zda je něco v nepořádku.

„Děje se něco, pane?"

„Nejde mi do hlavy, proč mám na svém lístku šestimístné pořadové číslo, když přede mnou paní obdržela něco přes tisíc. Nepokazilo se to?"

„Ukažte, jo…, to je v pořádku. Vaše paní se vás ráčila zbavit. Původně vám chtěla dát jed do kávy o páté odpoledne, ale rozmyslela si to a nasypala vám ho tam už u snídaně. Omlouváme se, chyba v nebeské administrativě, nestačila tohle náhlé rozhodnutí zpracovat. Strychninu bylo v kávě příliš."

„Mně se to kafe zdálo hořký víc, než obvykle … A co s tím tedy?"

„Trpěl jste několik let, do odpoledne už vydržíte. Prosím, posaďte se, v čekárně je místa dost. Obláčky jsou nadýchané, sám jsem je načechrával. Bude se vám sedět pohodlně, za to vám ručím svými křídly."

 

„Pane anděl?" Ozve se od vstupní brány z úst dvacetiletého mladíka.

„Co si přeješ?" 

„Nemohl bych dostat ještě jednu šanci a vrátit se na zem? Jsem mladý, život mám celý před sebou."

„Jo hochu, k čemu jsou dopravní předpisy?"

„Aby se dodržovaly, odpoví pohotově mladík."

„Tak vidíš, že to víš, i přesto si musel do té prudké zatáčky na motorce vlétnout ve sto třiceti kilometrové rychlosti?"

„Hm…," povzdychl si provinile mladík.

„No, teď už s tím nic neuděláme. Vždyť tě po té havárce nedá dohromady ani svatej. Nedá se nic dělat…"

 

A tak si takhle plyne pracovní náplň svatého Petra u nebeské brány, den po dni, noc za nocí.

 

Že je moje představivost mylná? Možná, ale něco mi říká, že je potřeba ten páteční den trochu odlehčit.