Proud, strach a život

Anotace: Zápisky paddleboardisty přetavené do povídky Proud.

První podzimní den letošního roku bylo polojasno. Občasné čmouhy na nebi. Pádler z rána cítil to neodbytné puzení vyrazit na vodu po povodních za město. Na horní Svratku pod Vírem, z Nedvĕdic do Borače. Cítil to neodkladné puzení být chvíli sám se svojí silou a myslí, se svým plovákem, zdánlivĕ mimo dosah civilizace. 

Mezitím v národním divadle Brno jevištní stavba pokračovala pomalu, avšak logicky. Přední molo, banerovina napnuta, bílé sufity, vĕšačky s granulátem, gumový podklad pod stříbrné baletizoly. Boční stĕny a dolepování ochraných prvků na bazén. S blížící se dvanáctou horečnatý neklid, měli přijet opravy. Pádler už po sprše, obĕdval šneky s dýňovou omáčkou, sýrem a kimchi. Volání mistra už ošlehanĕ ignoruje, kolegové vybíhají za budovu, on se bleskurychle balí a opouští budovu ndb.

Vyzvedne plovací vestu a rychle na start do Borače, nechává auto u vody na trávníku. Pádler hodí paddle na záda, přelije redbul a přes rameno přehodí modrý plovací vak, únava doléhá, ale vnitřní tlak jej žene na vlak. Na zastávce v Borači hnĕdé starožitné piáno pamatuje snad ještě ruské osvobození. Žlutý regionální vlak má pádler rád. Nastoupí a očima nespouští řeku, vidí jak peřejnaté úseky, tak popadané stromy, rozvalené jezy, masivní kameny pod hladinou. 

V nedvĕdicích jde po červené za splav na okraj území přírodní rezervace. Nafukování zabere asi deset mimut, nekonečné počítání dechu a vteřin. Helmu na hlavu, vestu na tělo, vodácký vak s cenostmi a pitím na záda. Při nastupování pocítí sílu 21m3/s, která strhává paddleboard po proudu. Naskočí na něj, zkušenĕ dopadne na kolena, jako toreador překonává a únáší se na prvních peřejkách. 

Plavba začíná, jak se hezké zelené předpodzimní břehy a lístečky uvádí pohybem do scenerie, stává se pádler přítomností. Osahává pádlem sílu vody, jen tak ji hladí a sleduje detaily, které pohled z koryta otevírá. Je tak pozorovatel v epicentru přírody. Řeka je po povodních, široká, mohutná, rozlitá, nachází si cestu v četných zdvojeních a meadrech. Zakrátko připlouvá k prvnímu jezu, ten hučí už sto metrů k jeho uším. Zastaví a vystoupá na levý břeh. Přenesení jej stojí spousty sil, obchází strom u břehy vyrvaný z kořenů, jde polem a napádluje až kus za prvním jezem. 

Pokračuje opatrnĕ, vĕdom si záludnosti proudů a neznalosti koryta. Plout to na oči za tohoto stavu je odvážné, zvlášť poprvé, obzvlášť na paddleboardu a sólokapra bez podpory a přátel. Vynořují se první překážky, následky povodní a extrémního vĕtru. Jeden podplouvá vleže, další s přikrčením a třetí se zaváháním a zastávkou u břehu, analyzuje pohyb a hledá průplav, otáčí se a lehá si na paddle a proud jej stáčí do malého véčka vĕtví, kam mne zachytává za lýtky. V představĕ jej to drtí ma kost, ale skutečnost je mĕkčí a vyvázne zpod vĕtve a pokračuje. Zanedlouho se objevuje další strom nebo dva, spadené zdvojeno. Tam už si to žádá v jeho hlavě delší čas na analýzu a rozhodování. Riskovat podplutí vleže a zaháknutí za druhý strom? Viditelnost nebyla stoprocentní, to už jej řeka přibližuje, snaží se zastavit, až se chytá pádlem pravého břehu, bahna na listí. Vyhodnocuje. Myšlenku podplutí zapudí a špatně se rozhodne pádlovat na druhý břeh, kde vidí strmý leč přístupný bod na vylodĕní a přenesení. Po pár vteřinách však zjišťuje, že proud je silný a strhává jej šikmo a okamžitĕ shazuje do ledové tekoucí vody, tĕlesný šok přichází okamžitĕ a s ním extrémní stres a panika. Vzbuď se, instink jede na plné obrátky, s paddlem se blíží stromu, nedosáhne na dno, narazí s paddlem do stromu na okamžik jej to zbrzdí, nedokáže na něj vyskočit, paddle se obrací vzhůru, je celý pod vodou, proud jej unáší přes další strom, mezi větve, na okamžik dosáhne, cítí jak se nohou zamotá do leache, provazu co má kolem nohy, ten mu stĕzuje pohyb, vylézt nahoru, tohle je špatné pomyslí si, boj o holý život, jestli se nedostane včas na plovák, už to možná nedokončí tu plavbu a bude zle, bude lapat po dechu v ledové vodě. Pádler se nevzdává bojuje, obrací napodruhe ze všech sil paddle na správnou stranu a odrazem od kamenů ode dna se asi po půl minutě ve vodě (bylo to méně čas plynul jinak v režimu přežití) se dostává zpět na prkno, komplet promočen, v šoku, a nekomfortu. Vydechuje, pulzuje, pluje dál. Oblaka a slunce nad vlnami, neklidem myšlenek a strach odplul s nimi. Co kdyby? Lekce od vodo co dává i bere. 

Už nepřemýšlí, je tady a teď, úleva se vylívá a pokora před řekou. Pokračuje dál k jezu před doubravníkem. Vyrve se s posledních sil na břeh, checkuje zda je vše promočeno, cenosti s mobilem a klíčemi naštĕstí ne. Osuší je zbytkem suchého ručníku. Chvíli analyzuje šlajsnu. V dálce pracují vesničani. Projde okolo jejich pozemku, šlajsnu nesjíždí a pokračuje, řeka už dál nechystá zjevné pasti, slunce vysvítá, blíží se nejhezčímu úseku za doubravníkem, kde koryto proplouvá skálami a hlubokými lesy, peřeje, a peřeječky se slívají do sebe, pumpuje, pushuje na limit, okolo skal a dravých proudů, vracejících se spirál, skrytých kamenů pod hladinou. Okolo rekreačního kempu začíná nejakčnĕjší úsek soustavných peřejí, několik rozvalin, další kritický koment, kdy se zasekává na mikrookamžik, strach z probodnutí balvanem, pokračuje, najednou slyší  - potlesk! Děti na břehu ocení jeho odvahu a běží na prolézačky. Závěr před boračem je skvěle rozdivočelý, vysoko rostoucí hornatiny okolo a zeleň všude kam oko dohlédne. Při síle, s burácivými pocity, hladu po dobrodružství, po životě, cítí se naživu, cítí přenádherné reflexe, všude se zrcadlící paprsky, téměř oslepující, gradující nádhera přírodního etalonu. Jedna z nejhezčích, nejdrsnĕjších a akčních plaveb jakou zažil. A patrně ta nejnáročnější. Radost a vděk, když doskočí na trávník v borači a vidí své oranžové subaru. Slunce na obzoru. Teplo babího léta. Epické odpoledne splutím těchto epesnich dravých meandrů. Láska k pohybu, vodě, přírodě, lesům a svobodě. 

Na břehu sušení, reorganizace. Dech. Jazz. Zen. Tvář boha a pádlera. Prožitek zapnutého človĕka. On. On water. Ďabel v perejich strhnul jej na dno. Boj. Sebepřekonání. Nacítĕní. Podchlad. Vůle zvítĕzit. Plout dál. Žít. Prodýchat. Návrat do metropole, konzumu, civilizace, ghetta.  Zapsat to. Zachytit.  Znovuprožít. Děkuji, řeko, vesmíre.