O bratrech a sestrách

Anotace: Když jste Pelikán

Vážení,
Dovolte mi představit Vám mé bratry a sestry.
Někteří z nich mě vítají, když přijdu před půlnocí domu třeba andulky.
Voliéra je jejich revír.
Máme i kurník s 21 slepicema.
Výhodou těchto ptáků je, že jsou k užitku.
Snáší vejce.
V domě a vně nám parazitují vlaštovky a jiřičky.
Vrabce máme v křoví a netopýry ve stodole.
Často nás navštěvuje strakapoud a úrodu nám zaručeně sklidí špáčkové a kosáci. Občas k nám zavítá čáp, poštolka, datel. Máme rádi sousedovi zebřičky, korely a uřvané papoušky.
Neměl bych zapomenout na pěnkavu, modřince, drozda, zvonka...
A pak jsou tu Tři sestry.
Přikládám pro ukázku obrázek jedné z nich, kdy to není Kunda.
Popis: "Vlastně jsme jeli do Estonska kvůli Kundě, nic tam tedy nebylo, akorát pěknej kirik, ale kdyby nebylo Kundy, asi bychom krásy Estonska nikdy neobjevili, takže dík!"
Je to jen náhodná shoda.
Občas u nás jsou potomci a ty chodí na houby.
O nepřemnožení se starají kočky, zima a hlad.
Ve škole jsem měl spoluzačku Papouškovou, a já chodil se Sovovovou.
Z mojí paní jsem udělal Pelikánovou. Rodiče mám z Prahy, ale přiletěly z dalekých krajin.
Mám rád tučňàky.
Líbí se mi supy, orlové.
Ty jsou vládci nebes.
Obdivuji sokola, který letí střemhlav rychleji (390 km), než když já na motorce.
Vzhlížím k drobným malým utlým kolibříkům s váhou dvou gramů.
Obdivuji běh a vejce pštrosa.
Zavidím velikost a let kondorovi.
Mám rád kachny i husy na všechny způsoby.
Když si nemohu vzpomenout, upnu pozornost na krkavce, který je prý chytřejší opice.
Schopnosti mých sester a bratrů jsou nepřeberné a mnohdy velmi důležité.
Sahají od rychlosti, schopnosti letu vzad, běhu, zpěvu, úklidu mršin, poflakování, opylení...
Jsou ptáci - letci stěhovaví co uletí 12000km bez zastávky, přežijí arktickou zimu i vedro pouště.
Krásní plameňáci, tukani, slavíci, drozdi.
Pak tu máme kolegy politiků, straky ze Strakovky.
A ještě je to málo?
No jistě.
Většinu jsem nikdy neviděl a bohužel ani neuvidím.
Často však zakopávám o přemnožený druh blbouna nejapného.
A tak se nedivte, že v té veliké společnosti bratrů a sester se cítím jako mezi svými.
Mám vás za to rád.
Jen bych byl rád, kdyby jste sklízeli nejen úrodu naší zahrady, ale i jinde, aby něco zbylo i na nás.
Ahoj, letu, zpěvu, křiku i pláči nazdar.