Pohádka o Onlyfans

Bylo, nebylo v jednom krásném údolí řeky Vltavy, žili Martin a Anička. Martin vždycky toužil jenom po jediném, chtěl ve svém životě najít pravou lásku. Bohužel osud mu v tomhle nepřál.

Ostatní lidé si vždycky mysleli, že je Martin ubožák a měli pravdu. Bylo mu třicet let a stále žil s rodiči, pracoval v krčmě jako pomocník, kde dostal sotva pár dukátů.
Svůj pocit neúspěchu často zajídal doma u krbu, a tak se časem z hezkého kluka, stal vyžraný statný chlap, kterému se neustále potili půlky.

Martin se na sebe občas podíval do zrcadla a chtělo se mu ze sebe zvracet. Kromě přejídání, utápěl svůj vztek nad svým životem, hlavně tím, že trávil dlouhé hodiny v krčme, kde mimo práci, hrál karban nebo popíjel sám v koutě pivo a litoval se. Přesto však pořád tajně doufal, že jednoho dne se všechno změní a on potká tu pravou.

Jednoho večera nedlouho poté se vracel domů z krčmy a spatřil naproti sobě Aničku. Nemohl z ní spustit oči. Byla to holka jako lusk. Krátké šaty a plný výstřih, hned upoutaly jeho pozornost. „Je dokonalá“, pomyslel si Martin.

Co už však Martin nevěděl, bylo jaká byla Anička doopravdy. Na lásce jí jen sotva záleželo, jejím snem bylo vždy jen bohatství a život v přepichu. Často se večer probouzela a do rána přemýšlela nad tím, že když si bude moci dovolit drahý kočár, luxusní šaty a zámek na Vinohradech, tak bude konečně šťastná.

Bohužel pro ní, pracovitost jí byla vždycky cizí. Byla líná jako veš a její mozek se za ty roky, co ho nepoužívala, scvrkl jen do velikosti ořechu, a tak jí tento sen pořád unikal.

Vraťme s ovšem zpátky k Martinovi, který tohle ovšem nevěděl a jediné, co viděl, byla její dokonalá postava. Konečně sebral odvahu. Došel přímo až k ní a oslovil jí: „Slečno jste nádherná“, rozplýval se.
Aničce stačil jenom jeden pohled a bylo jí jasno. „holota, žebrák, budižkničemu“, ozvalo se jí v hlavě a tak jediné, co stihla vykřiknout bylo: „vypadni ty hnusáku!“, než rychle utekla pryč.
Martin, který než se stihl vzpamatovat, co se vlastně stalo, stál jako opařený uprostřed ulice, tváře červené studem a honem spěchal domů, aby ho nikdo neviděl.
Když dorazil domů, Martin se cítil velice sklesle. Chtěl najít pravou lásku, ale život mu v tom nepřál a tak tam dál seděl, zpocený a s břichem přetékajícím přes kalhoty a potichu brečel.

Anička přišla domů také skleslá, musela prožít další den, kdy peníze byly pouhým snem a navíc jí oslovil nějaký holomek uprostřed ulice.

Nedlouho poté, co oba seděli doma a přemýšleli nad svým životem, do jejich království, přišel nový vynález, který měl nadobro změnit život jim oběma.

Nový vynález se jmenoval „Onlyfans“ a bylo to zázračné potrubí, které umožňovalo spojení mezi lidmi jako byl Martin a Anička.
Martin stále zoufalý, ze své situace, na nic nečekal a nové potrubí si rychle doma nechal zhotovit. Anička měla stejný nápad, „Konečně budu bohatá“, pomyslela si a hned ten den měla Onlyfans také hotový.

Tentýž den se Martin do kouzelného potrubí podíval poprvé. „Konečně se na mě usmálo štěstí,“ pomyslel si, když tam po chvilce spatřil Aničky tvář. Anička ovšem Martina neviděla, jediné co spatřila, byly jeho dukáty, které na ní čekaly.

Slovo dalo slovo a brzo se oba naši hrdinové dostali do kontaktu. Martin měl konečně pocit, že nalezl tu pravou, měl si s kým povídat a konečně tu byl někdo, kdo o něj stál a bral ho takového jaký je. Také měl to štěstí a Anička mu poslala spoustu kreseb svého nahého těla, nad kterým se Martin často a rád uspokojoval až do časných ranních hodin. Na oplátku i Anička získala to, co vždycky chtěla. Peníze.
Dukáty se jí rychle začaly hromadit a tak věděla, že bude jen otázka času, než si bude moci koupit vše, o čem vždy snila.
A tak v této chvíli, byli oba naší hrdinové šťastní. Martin i Anička, dostali to, po čem vždycky toužili.

Bohužel pro ně, jejich štěstí nemělo dlouhého trvání.

O pár měsíců později Martin navrhl Aničce, aby se setkali. Už ho nebavilo si neustále dopisovat a chtěl jí líbat a hladit doopravdy, ne jen žmoulat v ruce pomuchlané obrázky jejího nahého těla. Anička ovšem tento nápad rázem zavrhla. „V žádném případě!“, odpověděla na jeho nabídku a pro ten den přerušila s Martinem kontakt.
Martin ten večer dlouho seděl doma a přemýšlel. Došlo mu, jaký je vlastně hlupák. Chtěl pravou lásku, chtěl aby ho někdo miloval a co se mu dostalo? Pár pomuchlaných obrázků, prázdný měšec a místo lásky, jenom vypočítavá mrcha, která ho obrala o poslední drobák.
A tak se Martin rozhodl, že tohle musí skončit. Vzal sekyru a kouzelné potrubí ještě ten večer zničil.

Anička se do kouzelného potrubí podívala hned druhý den a čekala dopis od Martina, ale ten se nikdy neukázal. Byl pryč. A s ním i všechny jeho dukáty. „Ještě, že mám jiných Martinů další tucet!“, zasmála se a na Martina v tu ránu úplně zapomněla.

Martin hned druhý den zašel za místním kovářem a zeptal se ho, jestli ho vezme do učení. Kovář byl překvapený, protože tak starého učně, ještě nikdy neměl, ale rozhodl se mu dát šanci, protože Martin vypadal, že to opravdu myslí vážně. Od toho dne, Martin každý den tvrdě pracoval. Tvrději a usilovněji, něž kdokoliv jiný v pražském království.
Martin také přestal chodit do krčmy, přestal pít pivo a začal víc času trávit v knihovně. Studoval spisy mnoha starých myslitelů, panovníků a králů a dlouho do noci se učil jak být lepším mužem.
Tvrdá práce se začala vyplácet, protože po několika letech, starý kovář už nedokázal uzvednout kladivo a tak svojí kovárnu, přenechal Martinovi. Z něj se za ty roky stal uznávaný kovář, kterého vyhledávali lidé z celého království. Za svojí práci si nechal vždy dobře zaplatit, takže brzo mohl jít a říct sbohem své rodině. Začal jim pomáhat finančně a sám se postavil na vlastní nohy. Odkoupil kovárnu, pořídil si krásný dům kousek za královstvím a našel si mnoho přátel ve městě, se kterými rád a často trávil svoje večery. Jeden z jeho přátel ho jednoho dne pozval na svatbu a tak Martin rád nabídku přijal.

O pár dní později tam Martin přijel na krásném koni, kterého sám ten den okoval a šel pozdravit svého kamaráda. Celý večer se náramně bavil a v jeden moment si šel sám sednout mimo dav na křesílko v rohu místnosti. Rozhlédl se kolem a spatřil odraz svého obličeje naproti v zrcadle. Místo tlustého zoufalce, tam dnes již seděl chlap jako hora, svaly zocelené tisíci ranami kladiva. Na sobe měl moderní oblek, který mu byl ušit na míru. V očích se mu lesklo sebevědomí a hrdost, protože věděl jakou cestu musel ujít a kolik si toho musel vytrpět.
Ve stejný moment, kdy tam Martin seděl a potichu sledoval svůj odraz v zrcadle, kolem prošla Jana. Nemohla z Martina spustit oči. Viděla tam ztělesnění muže svých snů. Silný a elegantní gentleman, o kterém navíc slyšela tolik moc zpráv v království.

Martin si pohledu všiml a tak se zvedl a zamířil si to rovnou k Janě. Ta překvapením ani nedýchala. „Slečno jste nádherná“, řekl jí. Jana se začervenala a začala se usmívat. „Smím prosit?“, zeptal se Martin a Jana s radostí přijala nabídku.

O dva roky později se Martin zeptal znovu „Vezmeš si mě?“, „ano“, odpověděla. A tak od toho dne Martin a Jana byli manželé. Od té doby neuplynul den, kdy by si Martin večer nesedl ke krbu a neděkoval bohu, za to, že mu splnil, to co vždycky chtěl. Najít pravou lásku.

A jak dopadla Anička ptáte se? Nuže jí se také splnilo všechno, co vždy od života chtěla. Poté co Martin přerušil s Aničkou kontakt, tak se jí začalo dařit více než, kdy předtím. Brzo na to, si mohla konečně splnit svá přání a koupila si všechno, po čem vždy toužila. Měla víc šatů a střevíců, než byla schopná unosit. Přestěhovala se do krásného zámku na Vinohradech a měla i dostatek peněz na zaměstnání služebnictva. Už dávno nemusela chodit ulicemi po svých, ale vozila se v novém kočáru, na který každý obdivně hleděl a záviděl.

Každý chtěl vidět její dokonalé tělo naživo a ne jenom na obrázku a tak jí zvali mocenáři, bohatí princové a každý, kdo ve světě alespoň trošku něco znamenal. Anička tak běhala z jedné oslavy na druhou. Často spoustu nocí trávila v opojení alkoholem a v posteli se jí vystřídalo víc partnerů, než po kolika toužila. Jednoho dne, jí ovšem tento život přestal bavit a rozhodla se usadit. Chtěla si najít muže, který jí zaopatří do konce života a ona tak už nebude muset používat kouzelné potrubí a bude moci svůj starý život hodit za sebe. Při snaze si ale někoho najít, vždy narazila na stejný problém. Muži s ní rádi stráví noc, ale pokud jde o manželství, každý se zdráhá. V království začalo kolovat až moc zvěstí o její vychytralé nátuře a až moc obrázků a kreseb jejího nahého těla. Každý muž, co něco znamenal, si až moc zakládal na své pověsti a tak vždy dal včas ruce pryč.

Anička tak dlouho bojovala s tím, že si nemůže nikoho najít, až to nakonec vzdala a vrátila se zpátky ke kouzelnému potrubí. Bohužel mezitím uplynulo mnoho let, její kůže zešedla z popíjení a ztratila lesk. Její ňadra, po kterých se mohli muži uslintat, najednou ztratili svou plnost a gravitace je posunula o dva palce níž. Mezitím se v království vyrojilo mnoho nových krásných dam, a tak Anička ztratila svůj věhlas a jednoho dne si musela přiznat, že je na čase si najít práci.
Už nemohla dál platit své služebnictvo ani údržbu zámku na Vinohradech, a tak se přestěhovala zpátky do malé farmy kousek za královstvím, odkud původně přišla.

Dnes jí můžete naleznout v místní krčmě. Za jeden dukát si vás vezme nahoru a udělá pro vás, cokoliv, co vám na očích uvidí. Ale mějte se na pozoru.

Už dávno to není ta samá Anička, jako tomu bylo dřív.