HŇUP

HŇUP – univerzita pro otrlé

 

     Kvůli případným soudním žalobám jsem záměrně změnil veškerá jména. Název vysoké školy, učitelů či studentů. Příběh píši tak, jak jsem tu dobu osobně zažil. Něco je naprostá pravda, něco lehce upravené. Máloco je však lež či smyšlené. Vlastně nic. Období bylo takové bizarní – super učitelé vyhození a nahrazení těmi, jenž by raději ani učit neměli.

     Od patnácti let publikuji videoherní recenze, což mi vydrželo asi do mých devatenácti. Pak začaly holky a chlast. Těsně předtím jsem však chtěl dělat filmovou režii a scenáristiku. Na zahraniční americkou školu, kde probíhá především praxe, nebyly peníze. Bývalý šéfredaktor z Gamezone.cz mi doporučil FAMU. Po chvíli hledání na Googlu mi vyjela ona škola. Stránky měla katastrofické (teď už jsou reprezentativní). To mě ihned odradilo. Na druhou stranu byla zdarma a mohli mě tam něco naučit. Proč to tedy nezkusit. Kontakt byl jen na tajemnici katedry, ale já chtěl vedoucího oboru. Tím byla Věra Chytilová. Zaujala mě okamžitě. Zatím z fotky. Zdála se tvrdá, pedantská i férová. Ten typ, co hledám. Žádný smradlavý mindrák, elitní učitel filmové vědy. Můj dotaz na tajemnici bylo, kdy je možné profesorku odchytnout. Nemocná, zněla odpověď.  14 dní marod. Hmm, co teď? Nesnáším čekání, co jiného mi také zbývalo. Po těch dvou týdnech mi už nic nebránilo v cestě do Prahy z mé periferie. Třídní učitel na střední škole, když si vše vyslechl, rád mě omluvil z výuky. Na FAMU mě však čekala ledová sprcha – utekla mi. Pár sekund před mou návštěvou univerzity mi paní Chytilová vzala roha. Do nedaleké kavárny Slavie. Otravovat ji však v jejím volnu po nemoci s náměty scénářů, nebyl asi úplně dobrý nápad. Raději nebyl uskutečněn. Další týden, další pokus. Třídní učitel už se cukal s řádnou omluvenkou, ale nakonec souhlasil. Poznamenal, že je to už naposledy. Napodruhé to každopádně vyšlo. Sedím před učebnou, kde má mít přednášku už za deset minut. Tu ji vidím – malá, hubená, rovnou přehlédnutelná. Černovlasý démon. Vstal jsem, lehce se usmál a ona prošla kolem mě, aniž si mě všimla. No, super.

     Po pár sekundách šoku mi zbývala už jen jediná věc – vecpat se na přednášku, tam do ní hustit o filmu. Zabralo to. Hnedka jsem do ní začal hučet o všem, co chci. Ona pár minut nechápala, co se děje, protože moje mluva byla tak rychlá, že asi ani nešlo cokoliv pochopit. „Kdo jste“ řekla uštěpačně. Michal Synek. No, to jí moc nepomohlo, tak se ptala dál. „Co po mě chcete“. Když v klidu zjistila, co chci, dala mi dvacet minut z přednášky a poslouchala. Neposlala mě do prdele, její otázky v průběhu byly: „Jaká je vaše filozofie, máte podepsané ty náčrty scénářů, kdy se chcete přihlásit“. Závěrem řekla, že hledá někoho staršího než sedmnáctiletého kluka. Mentálně staršího. V tom měla naprostou pravdu. Začal jsem mít pochyby, jestli bych se měl přihlásit, i když již bylo vše pro přijímací řízení z mé strany hotovo – tři krátké filmy, povídky, autobiografický klip či seznam zásadních děl. Pak přišly dva články v novinách po sobě. První, že studenti FAMU stávkují za nedostatečné vybavení k tvorbě (stát nepouštěl peníze do kultury) a že paní Chytilové odmítla banka poskytnout půjčku na nový film. Když už nechtějí finance poskytnout jí, co teprve začínajícímu tvůrci, jako bych byl za pět let po vystudování já. Po týdnu matka přišla do pokoje, že má leták o nějakém HŇUPu. Proč to nezkusit. Prezentace byla zajímavá, nic jsem nechápal, neuměli to podat vůbec dobře. Co mě zaskočilo bylo, že se do té menší učebny narvalo asi 200 lidí. Naprosto plno. Lidé i stáli. To na mě zapůsobilo. Obor Mezinárodní vztahy. Buď čeština nebo angličtina. Původně jsem chtěl tu druhou volbu, ale matka trvala na češtině. Z dnešního úhlu podhledu vím, že mi poradila naprosto špatně. Už se mé já plně poučilo, rady od ní již dávno nepřijímám. Funguje to.

 

Bakalář byl bizár

     Velká přednášková aula – kravín. Tak jsem tomu tehdy říkal. A nejen já. 150 studentů na jednoho učitele. Přednášky Dr. Hovnancova byly o ničem, teoretické. Ztráta času. Doc. Košta byla líná svině, která odmítala cokoliv z pozice vedoucího katedry zase řešit. Každého studenta pokaždé okázal jinam. Na závěrečné testy ze španělského jazyka dorazil Model vždycky pozdě a vždycky se zeptal na jedinou větu: „kdy bude opravný termín?“ Každé pololetí stejná otázka. Pak tu byla Smažka. Ta byla jedinečná. Jednou týdně za někým na zastávce přišla, kde je vlastně ten HŇUP. Všichni studenti jí odkázali týden co týden správným směrem. Ona vždycky šla tím opačným, dorazila na konci přednášky. Semináře, nejdůležitější prvek vysoké školy, naprosto chyběly. Jedna učitelka byla extrémní prcna. Než si však vybrala kvalitního nabíječe, skončila s největším nemehlem na univerzitě. Pokud jste čekali, že si vedoucí katedry Košta pohlídá hromadné opisování na jeho testu, jste vedle. I dvacet studentů najednou před jeho tupým ksichtem masivně kopírovalo, co mají jejich okolní spolužáci. Košta nic. Ten tu práci dělal jen pro prachy. Bylo to silně znát.

     Já tam byl zase pro diplom, bylo to znát. Svoji ex jsem šukal na místních hajzlech, chodil nalitý na přednášky a sem tam někdo přinesl trávu. Studium mě vůbec nebavilo, protože ti učitelé stáli za naprostou píču. Uměli jen demotivovat. Nakonec se mi podařilo po 4 letech studia udělat bakaláře. Ta katedra mi tak zhnusila studium tím, jak s každým jen vyjebávala a nic nenaučila, že jsem už nechtěl nikde a nikdy pokračovat dál. Jeden student týden co týden celý rok přepisoval, podle instrukcí svého vedoucího práce Dr. Pusťa, bakalářskou práci. Na konci dostal výslednou zámku za tři. Horší známka byla již jen „nevyhověl“. Spolužák byl natolik nasraný, že ani nevím, jestli někde dodělal magistra. Státní závěrečné zkoušky byly naprostý joke. Pusť byl nonstop na telefonu, další členové komisí byli buď někde mimo učebnu nebo spali či si pouštěli svoje mindráky naplno. Jednu studentku vyhodili jen proto, protože řekla správně datum založení NATO. 1949. Učitelka řekla 1947. Studentka se obrátila na ostatní z komise, ti mlčeli. Ona musela opakovat, byla student (tedy hovno) a navíc – klient (soukromá škola = zaplať, chcípni). Tu už tam znovu nikdy neviděli. Já ten oboru nebral natolik vážně, že když se mě Dr. Mureš zeptal, z čeho jsem čerpal, řekl jsem úplně upřímně: „čtenářský deník.“ Co jiného říct kreténovi, jenž si nonstop vylévá svoje problémy na studentech. Dali mi diplom.  Obě strany jsme pevně věřili, že se již nikdy neuvidíme. Opak byl pravdou. Mě ten jejich bizár nějak táhnul. Asi jsem fakt ujetý.

 

Magistry

     Potřeboval jsem vypadnout z toho mainstreamu Mezinárodních vztahů. Tady to učí jenom kriplové. Kung-paoská studia byly ideální volba. Katedra tehdy stála dost mimo univerzitu, učitelé se zdáli fajn, nebudou dělat problémy. Nedělali. Studium bylo boží. Největší bizár byl ten, že si učitelka udělala dítě se svým studentem. Na druhou stranu – byla celkem luxusní. Každý byl ji chtěl grckat. Moje první magisterské studium mi dalo opravdu moc – znalosti od expertů, co umí učit. Psát moc nenaučili, ale vedoucí práce na mě neměla moc času – musela šukat s mým ex spolužákem, do toho měla i rekonstrukci bytu. Psát jsem se prostě musel naučit jinde. Volba padla na UHOZ – univerzita hovad, odporů a zmrdů. Věřte mi, byla to ta pravá síla. Nenaučil jsem se tam vůbec nic.

     Z HŇUP jsem tedy utekl na veřejnou školu. Rovnou na UHOZ – černošská studia. Tam to bylo ještě horší. Doc. Píčala častokrát zapomněl, že má vůbec nějaké přednášky či zkoušky. Nedorazil ani na jednu z nich. Studenti, co tam jezdili z celé republiky, museli obcházet kabinety a hledat někoho, kdo na něho má kontakt, aby alespoň zaslal test přes mail a nějaký doktorand je ohlídal. Další Doc. Angola dělal pro komunistický režim jako big boss. Prověřený režimem. Vzor pro nás všechny. Největší močka nás ale čeká – Dóza. Rychlokvaška, která učila asi 70 procent všech předmětů, nevyznal se ale ani v jednom. Balil studentky, jednu i sexuálně obtěžoval po Skypeu, když chtěla na ERASMUS. Druhou oplodnil. Teď je jeho bitch. To je banda, co?

     Bylo nás sedmnáct, studium dokončily tři slečny. Všichni jsme odešli. Před státnicemi jsem to vzdal také. Jako poslední. Vrátil jsem se zpět na HŇUP. Ještě tam tehdy bylo pár kvalitních učitelů. Vedení to o nich vědělo, během tří let je tedy všechny vyházelo. Já je ještě stihl a právě jen díky nim mám druhého magistra. Jedna přednášející Katana Fakariusová byla extrémní mstivá svině. Ten, kdo nesdílel její názor v zahraniční politice, končil. Buď za tři nebo zcela konec. Jednou mi jedna studentka říkala: „tady na Mgr. fakt pokračovat nebudu. Ta svině Katana se nedá.“ Odešla. Já držel jen kvůli pár top učitelům. Naučili mě tam hodně, vzpomínám na ně ještě teď. Jim byl v textu uvedl jejich pravé jméno, ale ti mindráci by je vzteky zapálili, pochcali a posrali. Kompletně by jim zničili kariéru.

     Pak přišel největší omyl, jaký kdy byl. Politologie. Ti z vás, co neznají učitele Politologie, zkrátím vám to – mrdky. Sračky, chcanky, kundy, pičky, čůraci. Piče. Jedna studentka mi napsala: „šla jsem na konzultace. Vedoucí mé práce Doc. Baklava mi řekl, že jsem debilka, nemám na to studium buňky, ať mu tu nebrečím, že moje práce je naprostá sračka a proč vlastně nejdu jinam.“ To byl pan podnikatel. 40 tisíc za semestr a on mluví se svým studentem takto. Další dva žáci mu odešli ještě na jeho předchozí škole Za Čhčiju Uni. Všude o něm říkali jedno: „čurák“. Měli pravdu. Já s ním tehdy na Politologii neměl moc zkušeností, od druhého magistra jsem chodil jen na kombinovanou formu, docházel pouze na zkoušky. Čtení doma mi bohatě na postup stačilo. To, že je zakrslý mindrácký podrazák, jsem zjistil až po dokončení oboru. Vedoucí diplomové práce mi pomáhal s náčrtem rigorózní zkoušky a byla dobrá. Doslova řekl: „náčrt vám vezmou.“ Nevzali. Kdo byl v komisi? Inu: Baklava, Pusť, Angličan, Chrchlal. Nikdo nikdy o nich neřekl nic dobrého a já zjistil proč. Celý draft byl prý úděsný. Přitom vycházel z diplomových prací, které mi jiní učitelé hodnotili za jedna, mezi jedna a dva/ dva. Z HŇUPu jsem odešel.

     Sestra mi tam studovala na novinařině. Vše super až na závěr jejího studia – posudek oponenta: za 4, poté pro nátlak vedoucího práce změněno na trojku. Sám vedoucí dal sestře za jedna. Oponentka měla známé příjmení: Hnusová. Frndička Hnusová. Vzala si zmutovanou zrůdu a ten ji následně nechal kvůli o 20 let mladší studentce. Prase jedno! Udělal ale dobře. Polepšil si. Ona frustrovaná Hnusová se rozhodla udělat mé sestře ze života peklo. Udělala. Nakonec diplom po 4 letech od začátku studia jen tak tak dostala (doslova jí to řekl vedoucí katedry Fičák). Fičák byl fajn, jen ho zničili okolní mindráci. I ti z Ministerstva Medailových věcí. Ti tam tehdy hojně lezli a kurvili všechno na příkaz místního šéfička Spratka Blbeše. O tom však v další povídce. Sestra tedy dostala Bc. a chtěla jít na Vedro - vysokou školu. Já debil jí řekl, ať jde ještě na Mezinárodní vztahy na HŇUP. Ona nechtěla, ale nechala se přemluvit. Ve zkratce – odešla na konci prvního ročníku magistra bez diplomu. Nedalo se to. Nedalo. To mi věřte. Ti mindráci zmutovali do obludných hrůz. To už nebyli ti mindráci, jaké jsem znal. To byli Mutanti. Logan, kdyby byl extra kokot.

     Já během toho šel na právo na tu stejnou školu. Tam ještě nebyli zasáhnutí tím jedem. Obor super, bavil, naučili mě hodně. Byla tam perfektní učitelka na Mezinárodní vztahy. Má extrémní talent jak na obor, tak i na učitelství. Neuvěřitelně talentovaná. Musí pryč, utéct. Kamkoliv! Závěrem: mám čtyři magisterské tituly, tunu příběhů, které budu postupně zveřejňovat. Poznal jsem chcanky, sračky, píčaře i hovnaře. Potkal jsem i ty nejlepší učitele na světě. Mindráci je však vyhodili nebo si s nimi dennodenně vytírají prdel. Moji spolužáci? Utekli. Po bakaláři/ během bakaláře zdrhli do ciziny nebo začali cestovat. Přišli na to, že v téhle zemi Politologii i Mezinárodní vztahy učí jen kokoti, co si potřebují na někom schladit páru. Z textu je patrné, že se na tuhle školu již nikdy nevrátím, mám v plánu psychologii u konkurence. Právě tahle akademická špína mě podnítila je studovat. Jejich duši, pohnutky, příčiny toho, proč jsou tak ubozí šmejdi. Na nich si založím svůj výzkum. Na masových vrazích či deviantech také.

 

Autor: Michal Synek

Kontakt: Mgrsynek@seznam.cz

PS: poslední vsuvka z Politologie. Jeden učitel mi řekl: „vyhni se tomu oboru. Já měl žáka, co si tam podal přihlášku na doktorské studium. Oni ho nechali zaplatit poplatek, napsat na 15 stran náčrt, pozvali si ho k přijímací zkoušce, nechali ho hodinu mluvit a pak mi řekli toto: je to dobré, ale nemáme školitele, musíte jinam.“ Už jste si udělali představu?